Paddock paradise Miry a Algieho

Ahoj, jmenuji se Mira a ráda bych vám představila můj domov, budovaný podle principů Paddock Paradise. pět

Jsem 12ti letá polská chladnokrevná kobylka a žiju tady společně s valachem ČT Algiem, kterému brzy bude 6 let a stále se někdy chová jako nevycválané hříbě, ale to si nechejte pro sebe!

Osobě, která se tu o nás stará a myslí si naivně, že je naší majitelkou a celé to tady vede, dejme třeba pracovní název „Máti“.

Odměna, úplatky a…A stres!

 

„Nojo, mrkev, to je potom snadný, ten můj dělá za mrkev třeba kotrmelec, to by uměl každej blbec… Jenže pak když mrkev nemám, tak se nenechá ani chytit!“článek 4

Začneme tedy zamyšlením nad tím, co to odměna je a jak funguje. Odměna je cokoli, co chce živočich získat. Ještě jednou – odměna je cokoli, co chce živočich získat! Zároveň tedy platí, že o tom co je odměna rozhoduje zvíře. Není možné mu to určit (tedy do určité míry, ale o tom později) – jsou koně, které vojtěšková granule nadchne, někteří jiní ji nepozřou ani za nic.

Správně padnoucí sedlo

20171024_140341

SEDLA jsou právem velmi diskutovaným tématem. Nebudu se pouštět do detailu meření sedel. O tom už je na internetu spousta informativních, odborných videí.

 

Já se ve své praxi setkávám s nešťastnými jezdci, kteří:

1. koupí použité sedlo, které může být pokřivené nebo má nerovnoměrně vycpané polštáře nebo roztaženou komoru.

2.  Koupí koně i se sedlem, které často koni nesedí.

3.  Koupí nové, drahé sedlo, které na jejich koni za rok nesedí.

4.  Koupí koně a použijí své sedlo po koni předešlém, které novému nesedí.

Máte „dušného“ koně?

Dušnost …bohužel čím dál častější zdravotní problém našich čtyřnohých kamarádů. I když se budeme držet základního pravidla, kterým je mít koně celoročně venku a ne ve stáji, kde se práší a koně vdechují čpavek z podestýlky, stále nás obklopují i další „hrozby“. Je velmi důležitá kvalita sena, musí být dobře usušené a uskladněné, aby neobsahovalo plísně. Rovněž není vhodné koním podávat celý balík sena, strkají pak  půlku hlavy s nozdrami hluboko do balíku, zdravější je seno kupičkovat nebo dávat do sítí. oba V teplejším období nás mohou trápit různé alergie na pyly, největší hrozbou je v naší republice řepka olejka. Pole jsou takřka všude a květ řepky způsobuje (nejen) respirační problémy, nemluvě o fatálních důsledcích postřiků řepkových polí….

 

 

 

Co se děje v huculí hlavě…..

ferda4

Co se děje v huculí hlavě…

Moje několikaleté soužití s huculským koněm mě inspirovalo k sepsání jistých zkušeností a myšlenek.

S koňmi jsem v kontaktu od malička, měla jsem možnost starat se a jezdit na mnoha koních různých plemen a povah, ovšem to, co mě naučil a učí hucul, to je opravdu velmi cenná škola života.

Možná jsem to měla ve svém osudu nalinkované, neboť moje první setkání s koněm jako takovým, ferda5bylo právě v Hucul clubu na Zmrzlíku, když mi byly asi 4 roky. Tenkrát jsem neměla nejmenší tušení o tom, že se tam za třicet let vrátím se svou dcerou a že i já sama se stanu majitelkou hucula. 

Ranč v DýBí

Pana Petra Bendla mnozí z nás znají nejen jako politika, ale především jako milovníka koní, ochotníka a písničkáře. My bychom se rádi zaměřili na jeho koňský svět a poprosili jsme ho o krátké povídání.IMG_4762

 

Petře, kolik máte svých koní a jaký typ ustájení je u Vás na ranči?
Já vlastním dva kladrubáky a dva andalůzany. Kdo zná alespoň trochu tyto dvě rasy, tak mi dá za pravdu, že jsou velmi odlišní svou velikostí, temperamentem, a taky schopností komunikovat. Je to pro mě velká škola.
Provozuji tzv.aktivní způsob ustájení. Koně jsou 24hodin denně a 7 dní v týdnu venku. Vše je uzpůsobeno tomu, aby byli koně motivovaní k pohybu. Putují tak mezi pastvinami, zdrojem pitné vody, senem a krmným automatem. Cesty a prostory mimo pastviny mám všude zpevněné. Dbám na to, aby koně stáli na tvrdém a pevném povrchu. Co považuji za důležité je skutečnost, že koně žijí spolu ve stádě. Jsou tak mnohem klidnější, ve větší psychické pohodě, což je pak v sedle velmi znát.

Jak mi krmení senem ze sítí změnilo poníky

Když jsem se poprvé před čtyřmi lety setkala s krmením koní senem ze sítí, netušila jsem, jak mi to změní život. Bez nadsázky. V té době jsem byla majitelkou dvou velkých koní a jednoho poníka, který se léčil z laminitidy. V té době byl buď se stádem s náhubkem, nebo oddělený od stáda o samotě, aby nemohl na trávu.sít 1 Stále se nám nedařilo ho z toho dostat, jeho zdravotní stav byl jako na houpačce, stále se problémy vracely. Tenkrát jsem byla poprvé u kamarádky ve Švédsku, kde ze sítí krmili už dávno a kde v současné době ze sítí krmí 90% koní vůbec. Koupila jsem si od ní tenkrát své první tři sítě a těšila jsem se, co na to řeknou moji čtyřnozí miláčci…

 

 

 

Cesta za odměnou

Můj „koňský život“ začal tak nějak obvykle – zjistila jsem, že je kůň nejlepší zvíře, že má sametový nos a krásné oči, že do hřívy jde šeptat tajemství i brečet, že jet s větrem o závod je ten pravý pocit svobody. A pár let jsem lezla na všechno, co mělo čtyři nohy, aniž bych příliš řešila, kdo ovládá směr a tempo.jana 7

Nutně se tedy stalo, že občas o dění rozhodoval kůň. Zjistila jsem, jak je nepříjemné být unášena světem a následně vyklopena. Začala jsem zkoumat, co dělat a nedělat, abych měla víc rozhodovacích pravomocí – samozřejmě za pomoci trenérů (nebo spíš „trenérů“?). Bylo to zřejmé – předpokládáme, že je kůň zákeřná bestie, která nás pokope, pokouše, uteče s námi a shodí nás. Musíme tedy budovat respekt a řádně držet lajnu, občas preventivně trestat, aby se nás čtyřnožec bál víc, než my jeho.

 

S tímhle obdobím mám spojený pojem „efektivně vyhrožovat“, což znamená, že kůň pracuje, aby se zbavil něčeho nepříjemného, ale já to musím držet na takové úrovni, aby nedošlo na lámání chleba – tzn. abych do koně nemusela „bušit jak hluchej do vrat“, nebo aby mě kůň nezabil. Je to velmi dobře funkční, pokud se to umí – na to je potřeba koně odhadnout, mít představu, jestli a jak moc se bojí, co umí, co je problém. Pořád to ale není to ono, pořád v tom nemám pocit, že jsem se našla a že funguju sama se sebou harmonicky…

Jak se krmí koně senem?

Koně sami o sobě nejsou nikdy podráždění, naštvaní a není pro ně přirozené o jídlo bojovat. Nechovají se špatně k lidem ani k ostatním koním. Pokud ano, jsou buď špatně krmeni, mají bolesti nebo se s nimi špatně zachází. Zaměříme se nyní na způsoby krmení…

Jistě každý chovatel/majitel/ošetřovatel koní, který chodí koně krmit, zažívá takové to nadšení z toho, že konečně přišlo žrádlo :-). Ruku v ruce s tímto nadšením jde ale i fakt, že jsou koně v tu chvíli netrpěliví, agresivnější, soupeří mezi sebou o to, kdo bude u žrádla první. Může dojít k úrazu koní nebo ošetřovatele. Pro koně není přirozené dostávat krmivo v přidělených dávkách. Přirozeností koně je pást se na velkém prostoru, kamkoliv se podívají, všude je jídlo (na rozdíl například od predátorů, kteří jsou zvyklí na úspěch – buď se lov vydaří a nají se, nebo budou hladovět – počítají s tou možností). Koně jsou psychicky i fyzicky naprogramovaní na neustálý pomalý příjem potravy. V pastevní sezoně je tedy ideální nechat koně pást se. Jsou však typy koní, kteří nesnesou zelenou pastvu a musí se držet na seně i v létě. Jsou to poníci, primitivnější plemena typu hafling, hucul… sítě 2Tito, ale i jiní koně mají větší sklony k laminitidě, tzv. schvácení kopyt. Pokud už kůň schvácení někdy prodělal, nebo už trpí chronickou laminitidou, je doporučeno krmit ho senem celoročně, místo pastvy. Někteří koně se tedy musí krmit senem i v pastevní sezoně. Během zimních měsíců jsou ale na krmení senem odkázáni všichni koně bez rozdílu. Nezáleží na plemeni, velikosti ani zátěži koně a jeho využití.

Bezpečná přeprava a citlivý přístup při nakládání koní – 3. část – Teplota

V přepravníku musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji

V přepravníku musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji

Správná teplota uvnitř přepravníku je důležitá nejen z hlediska komfortu přepravovaného zvířete, je ale také jednou ze základních legislativních podmínek přepravy zvířat dle aktuálních českých a evropských zákonů a předpisů. Konkrétní text základního nařízení zní: “ Dopravní prostředky, kontejnery, klece a jejich vybavení musí být konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby se předešlo zranění, utrpení a zajistila se bezpečnost zvířat. Zvířata musí být chráněna před nepříznivým počasím, příliš vysokými či nízkými teplotami a nepříznivými změnami klimatických podmínek… Ve vnitřním prostoru vozidla/přepravníku musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji“. Dle evropských i našich norem jsou koně „pouze“ hospodářská zvířata a jejich přeprava spadá do stejné kategorie, jako přeprava skotu, prasat či ovcí. Přesto má přeprava koní v našich podmínkách několik veledůležitých privilegií.

Jedním z nich, a nejhlavnějším je, že v drtivé většině případů se jedná o přepravu individuální (nejčastěji 1-2 jedinci) a zvíře si veze sám majitel, nebo jej alespoň doprovází. Je tím tedy zaručeno (mělo by být), že majitel zajistí, nebo si aspoň pohlídá, aby jeho miláček cestoval podle představ majitele a možností zvířete – pohodlně, bezpečně a rychle, bez zbytečných prostojů. A protože je majitel většinou i řidičem, nebo alespoň průvodcem, neměl by mít problém svému svěřenci během přepravy nastavit krom jiného i optimální tepelný komfort. Co to ale ten tepelný komfort přepravovaného zvířete vlastně je? A jak jej zajistit v koňovleku?