Bárbí na koni – pokračování

Vstát ráno o hodinu dřív, jen abych obstarala tlustou arabskou primadonu, je dost zlé samo o sobě, i kdyby zmíněné dobytče nehodlalo sabotovat veškeré mé snažení. Což hodlá.

„Odpal od těch dveří, Blbano!“ Jediná výhoda Mariánova pobytu v nemocnici – nemusím se ovládat a mohu po libosti dementnímu zvířeti nadávat. „Tak odsuneš tu tlustou prdel, ať můžu projít ke žlabu?“ Ovšem tolik opěvovaná inteligence arabských koní se zřejmě za mého působení někam vytratila, poněvadž Azhar Soltana stojí zatvrzele ve dveřích boxu (nějak přespříliš páchnoucího – jak to ten Marián dělal, za něj tu voněla sláma a piliny…?) a jediný směr, kterým je ochotna se hnout, je přímo vpřed, hlavou do kýble, který už vážně dost vyděšeně svírám v rukách. „Fajn, jak chceš, krávo nebeská, takže opět dieta!“ vzdávám to stejně jako včera i předvčerem, zavírám box, přes mříže prostrčím pár hrstí sena (je to dost na celý den?) a vztekle zapráskávám dveře stáje. Tak to bychom měli!

Večer, právě když se opět marně vlichocuji Soltaně (ponížila jsem se natolik, že už ji dokonce oslovuji jejím jménem, samozřejmě bezvýsledně), uhýbám před jejím dotěrným (a už i na její poměry docela dost špinavým) čumákem a schovávám těžký kýbl za zády, zjevuje se ve stáji – Čunča. Jako vždy špinavá, nemožně oblečená a nejen nenalíčená, ale i bez nejmenšího ponětí, nač může sloužit nástroj nazývaný hřeben. Přesto jsem poprvé od doby, co mi Marián svoji kamarádku koňačku představil, skutečně RÁDA, že ji vidím.

Bezpečnost u koní a první pomoc při úraze

bezpečnost foto

Pohyb kolem koní, jejich ošetřování i samotné ježdění s sebou přináší určitá rizika, proto je nutné dodržovat bezpečnostní pravidla.

Na zemi

  • Mezi stádo nikdy nechodíme s pytlíkem pamlsků, mrkve apod. a koně nekrmíme
  • Potřebujeme-li ošetřit určitého koně, vyvedeme ho ven z ohrady a uděláme tak v prostoru úvaziště.
  • Ve výběhu se chováme klidně, ať už tam pracujeme nebo jdeme k určitému koni.
  • Jsme obeznámeni se složením stáda, známe postavení jednotlivců v hiearchii.
  • Ke koni, kterého chceme vyvést z ohrady, přistupujeme ze strany, náš postoj je pasivní. Koníka oslovíme. Vhodné je nosit s sebou vodítko navíc, kterým případně vyřešíme stádové potyčky.
  • Při vedení koně si nikdy vodítko neomotáváme kolem ruky nebo jiné části těla, dodržujeme osobní prostor.
  • Při uvazování používáme bezpečností uzel.

Nejen zdravotní aspekty nesprávného sedu na koni – 1. část

článek 2

Ptáte se, jaký může mít vliv na lidské tělo, když jezdec nezdravým způsobem sedí na koni? Něco málo bych na toto téma ráda napsala zde v malé sérii několika článků.

Nejprve se pokusím vysvětlit, proč je velmi důležité umět během jízdy na koni uvolnit všechny svaly dolních končetin, hýždí a svaly hráze (tj. svaly dna pánevního a svaly bezprostředně přiložené k zevním pohlavním orgánům a k ústí konečníku). Nastíním zde také zdravotní obtíže, které nás mohou potkat, pokud se nebudeme snažit tyto svaly během ježdění cíleně uvolňovat.

Léčivý pohyb koňského hřbetu může na náš organismus působit pouze tehdy, není-li vytvořena bariéra mezi naším tělem a hřbetem koně. Zatneme-li jakoukoliv svalovou skupinu v této oblasti, vytvoříme tím bariéru, přes kterou k nám proniká pouze část nebo vůbec žádný léčivý pohyb hřbetu koně. Vlastně si tak jakoby uzavřeme tuto přístupovou cestu jen tím, že neuvolníme dolní končetiny, hýždě a svaly hráze. Pro stabilitu jezdce během jízdy je také velmi důležité, naučit se sedět takzvaně „hluboko v koni“ a umět se přizpůsobit jeho pohybu. Měli bychom dokázat nechat koně, aby námi hýbal. To vše je možné až při naprostém uvolnění těchto našich partií.

Etické chování majitele koně

etické foto

 

Začnu citátem: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“

                                                                                                                        (z knihy Malý princ)

 

Vlastníme-li koně, jsme povinni přizpůsobit podmínky, ve kterých ho chováme, co nejvíc jeho přirozeným potřebám.

Je mi velmi smutno z toho, že mnoho lidí – majitelů – stále dává přednost své pohodlnosti před spokojeností koně.. Například tím, že to má za koněm blízko, ale podmínky, ve kterých je kůň ustájený, jsou naprosto nevyhovující.

Odpovědnost člověka za svěřeného koně se týká i na sklonku jeho života. Kůň nám sloužil nebo byl naším společníkem mnoho let a je naší povinností zajistit mu klidný důchod a důstojný odchod ze života.

Každého koně je třeba ctít, bez ohledu na plemeno, stáří nebo pohlaví, ke každému koni je nutné přistupovat individuálně.

Jaro

haflilntg

Venku se už pomalu probouzí jaro. Je to krásné roční období, na které se spousta lidí nedočkavě těší. Blížící se jaro však může také někomu přidělávat vrásky na čele. Řada majitelů koní se jistě obává začátku pastevní sezóny. V tomto období totiž často dochází ke schvácení kopyt neboli laminitidě. Se schvácením mají problém hlavně poníci díky svému sklonu k nadváze a velké žravosti. Sami takové šestičlenné stádo poníků máme a těžkým schvácením jednoho z nich jsme si prošli. Pokud o tomto problému přemýšlíte nebo se mu snažíte nejrůznějšími opatřeními zamezit, zkuste zapřemýšlet ještě o jednom způsobu řešení- vybudujte svým koním ustájení formou Paddock Paradise (PP). A budete mít po jarních starostech natrvalo. Ve fungujícím PP se Vám koníci s vysokou pravděpodobností neschvátí a můžete tím vyřešit i případný problém s jejich obezitou. Že už jste o tomto ustájení slyšeli, ale usoudili jste, že je pro Vás moc náročné na údržbu a provoz nebo Vám připadalo nemožné ho vybudovat? Pokusíme se Vám díky vlastním zkušenostem s touto formou ustájení objasnit a třeba i částečně vyvrátit nejčastější námitky proti PP.

Bárbí na koni

Iveta Jebáčková Lažanská žije se svou rodinou kousek od rodného Brna – v malebné obci Lažánky. iveta shJe chovatelkou koní, aktivní jezdkyní a autorkou dívčích románů – převážně z koňského prostředí.

Její vztah a práce s koňmi se mi moc líbí. Přinášíme Vám jednu z Ivetiných povídek s názvem „Bárbí na koni“.

 

Marián miluje Azhar Soltanu. Klidně vám to praštěné jméno přeložím: OSLNIVĚ BÍLÁ SULTÁNKA.

Azhar Soltana však není žádná sultánka, ale vychytralá ARABKA. Tlustá, s nadáním omotat si každého chlapa kolem prstu, rozmazlená, věčně špinavá a… krásná. Což je problém.

Každý, kdo tu nechutně přepečovávanou bečku sádla vidí, okamžitě nábožně vzdychá: „Mariáne, ta je NÁDHERNÁ!!! Máš doma KLENOT! No jo, arabky, ty jsou NEJKRÁSNĚJŠÍ a přitom odolný, na chov nejlepší…“ a tak dál, ble ble ble v podobném duchu. No nehráblo by z toho jednomu? Mně tedy ano. Jediná úleva přichází v blátivé zimě – z oslnivě bílého, elegantního zlatíčka (se sem tam zažloutlým flekem od hnoje, jak s oblibou neopomínám dodat, když úchylák Marián s dalšími koňskými úchyláky začne básnit) je rázem nechutně chlupaté, v bahně přepečlivě obalené čuně. A elegance je v tahu, cha! Jako když se božské tělo modelky schová od hlavy po paty do špinavého kožichu (ovšem modelky většinou nepáchnou – Soltana ano)…

Jak začít s dětmi u koní

Koně se dětem líbí, a tak se touží většinou již v předškolním věku povozit, nebo koníka pohladit. Lidé – laici mají o pobývání u koní často velmi zkreslené představy.

Co by se měli děti a jejich rodiče dozvědět a naučit?foto1

Já osobně nejsem v žádném případě zastáncem toho, že dítě dostane připraveného a nasedlaného koně, využije ho pouze jako cvičební nářadí a o koních vlastně vůbec nic neví.

Bezudidlové ježdění – díl první

hackamore-bitless-bridle-gluecksrad-lg-zaum-1

„Znalost pravé povahy koní je prvním předpokladem pro jezdecké umění a každý jezdec by z ní měl udělat svůj hlavní obor.“ Françoise Robichon de la Guérinière (1688-1751)

Kdybychom se zeptali koní, jestli se jim líbí udidlo v hubě, byla by odpověď jasná:

„Ne, děkujeme! Necheme ŽÁDNÉ udidlo!“

Jak jezdecky vyhořet a jak se z toho dostat?

 Když jsem před rokem odváděla koně z výběhu, abych si po probdělé noci plné pláče mojí prvorozené dcery, odpočinula a vyčistila si hlavu, honilo se mi hlavou jediné: “ Proč bych na něj měla lézt? Baví mě to ještě vůbec? ”. Otázka, s kterou jsem bojovala od chvíle, kdy jsem přestala mít tolik času, přišlo mateřství a povinnosti a také spousta práce okolo obchodu. clanek-2Sžíravý pocit mě nahlodával a místo odpočinku jsem si u koně jen vyčítala, že já zase nejdu jezdit, že já zase s tím koněm nic nedělám, proč ho tedy mám. Zachraňovala mě práce ze země, kde jsme spolu s Princem byli sladění a bavilo nás to.

Valda Team

Jak to všechno začalo

Ke koním jsem se dostal asi před 10 lety. Tato úžasná zvířata mě nadchla a postupem času jsem kromě pouhého ježdění začal usilovat především o pochopení koňského světa a o vzájemnou komunikaci.

SONY DSC

Valentýna mám od jeho dvou let a díky němu si postupně začínám plnit své sny. Valda byl od začátku velmi zvídavý a učenlivý, takže ho při našem vzájemném poznávání a budování vztahu bavilo zkoušet stále nové věci.

SONY DSC

Naše první kousky přišly na svět tak nějak samy od sebe, vždy to vyplynulo z určité situace. Například když jsme ještě před obsednutím chodili na procházky a Vali mě na louce žádal o povolení žrát trávu, náhodou při tom naznačil úklonu, a tak jsem mu pomohl kleknout si na jednu přední nohu. V tomto momentě měl povoleno za odměnu žrát a od té doby se na slovní povel klaněl kdykoli a rád. 🙂  Poté přicházely další a další nápady, co bychom se ještě spolu mohli naučit…