Správně padnoucí sedlo

20171024_140341

SEDLA jsou právem velmi diskutovaným tématem. Nebudu se pouštět do detailu meření sedel. O tom už je na internetu spousta informativních, odborných videí.

 

Já se ve své praxi setkávám s nešťastnými jezdci, kteří:

1. koupí použité sedlo, které může být pokřivené nebo má nerovnoměrně vycpané polštáře nebo roztaženou komoru.

2.  Koupí koně i se sedlem, které často koni nesedí.

3.  Koupí nové, drahé sedlo, které na jejich koni za rok nesedí.

4.  Koupí koně a použijí své sedlo po koni předešlém, které novému nesedí.

Máte „dušného“ koně?

Dušnost …bohužel čím dál častější zdravotní problém našich čtyřnohých kamarádů. I když se budeme držet základního pravidla, kterým je mít koně celoročně venku a ne ve stáji, kde se práší a koně vdechují čpavek z podestýlky, stále nás obklopují i další „hrozby“. Je velmi důležitá kvalita sena, musí být dobře usušené a uskladněné, aby neobsahovalo plísně. Rovněž není vhodné koním podávat celý balík sena, strkají pak  půlku hlavy s nozdrami hluboko do balíku, zdravější je seno kupičkovat nebo dávat do sítí. oba V teplejším období nás mohou trápit různé alergie na pyly, největší hrozbou je v naší republice řepka olejka. Pole jsou takřka všude a květ řepky způsobuje (nejen) respirační problémy, nemluvě o fatálních důsledcích postřiků řepkových polí….

 

 

 

Co se děje v huculí hlavě…..

ferda4

Co se děje v huculí hlavě…

Moje několikaleté soužití s huculským koněm mě inspirovalo k sepsání jistých zkušeností a myšlenek.

S koňmi jsem v kontaktu od malička, měla jsem možnost starat se a jezdit na mnoha koních různých plemen a povah, ovšem to, co mě naučil a učí hucul, to je opravdu velmi cenná škola života.

Možná jsem to měla ve svém osudu nalinkované, neboť moje první setkání s koněm jako takovým, ferda5bylo právě v Hucul clubu na Zmrzlíku, když mi byly asi 4 roky. Tenkrát jsem neměla nejmenší tušení o tom, že se tam za třicet let vrátím se svou dcerou a že i já sama se stanu majitelkou hucula. 

Ranč v DýBí

Pana Petra Bendla mnozí z nás znají nejen jako politika, ale především jako milovníka koní, ochotníka a písničkáře. My bychom se rádi zaměřili na jeho koňský svět a poprosili jsme ho o krátké povídání.IMG_4762

 

Petře, kolik máte svých koní a jaký typ ustájení je u Vás na ranči?
Já vlastním dva kladrubáky a dva andalůzany. Kdo zná alespoň trochu tyto dvě rasy, tak mi dá za pravdu, že jsou velmi odlišní svou velikostí, temperamentem, a taky schopností komunikovat. Je to pro mě velká škola.
Provozuji tzv.aktivní způsob ustájení. Koně jsou 24hodin denně a 7 dní v týdnu venku. Vše je uzpůsobeno tomu, aby byli koně motivovaní k pohybu. Putují tak mezi pastvinami, zdrojem pitné vody, senem a krmným automatem. Cesty a prostory mimo pastviny mám všude zpevněné. Dbám na to, aby koně stáli na tvrdém a pevném povrchu. Co považuji za důležité je skutečnost, že koně žijí spolu ve stádě. Jsou tak mnohem klidnější, ve větší psychické pohodě, což je pak v sedle velmi znát.

Jak mi krmení senem ze sítí změnilo poníky

Když jsem se poprvé před čtyřmi lety setkala s krmením koní senem ze sítí, netušila jsem, jak mi to změní život. Bez nadsázky. V té době jsem byla majitelkou dvou velkých koní a jednoho poníka, který se léčil z laminitidy. V té době byl buď se stádem s náhubkem, nebo oddělený od stáda o samotě, aby nemohl na trávu.sít 1 Stále se nám nedařilo ho z toho dostat, jeho zdravotní stav byl jako na houpačce, stále se problémy vracely. Tenkrát jsem byla poprvé u kamarádky ve Švédsku, kde ze sítí krmili už dávno a kde v současné době ze sítí krmí 90% koní vůbec. Koupila jsem si od ní tenkrát své první tři sítě a těšila jsem se, co na to řeknou moji čtyřnozí miláčci…

 

 

 

Cesta za odměnou

Můj „koňský život“ začal tak nějak obvykle – zjistila jsem, že je kůň nejlepší zvíře, že má sametový nos a krásné oči, že do hřívy jde šeptat tajemství i brečet, že jet s větrem o závod je ten pravý pocit svobody. A pár let jsem lezla na všechno, co mělo čtyři nohy, aniž bych příliš řešila, kdo ovládá směr a tempo.jana 7

Nutně se tedy stalo, že občas o dění rozhodoval kůň. Zjistila jsem, jak je nepříjemné být unášena světem a následně vyklopena. Začala jsem zkoumat, co dělat a nedělat, abych měla víc rozhodovacích pravomocí – samozřejmě za pomoci trenérů (nebo spíš „trenérů“?). Bylo to zřejmé – předpokládáme, že je kůň zákeřná bestie, která nás pokope, pokouše, uteče s námi a shodí nás. Musíme tedy budovat respekt a řádně držet lajnu, občas preventivně trestat, aby se nás čtyřnožec bál víc, než my jeho.

 

S tímhle obdobím mám spojený pojem „efektivně vyhrožovat“, což znamená, že kůň pracuje, aby se zbavil něčeho nepříjemného, ale já to musím držet na takové úrovni, aby nedošlo na lámání chleba – tzn. abych do koně nemusela „bušit jak hluchej do vrat“, nebo aby mě kůň nezabil. Je to velmi dobře funkční, pokud se to umí – na to je potřeba koně odhadnout, mít představu, jestli a jak moc se bojí, co umí, co je problém. Pořád to ale není to ono, pořád v tom nemám pocit, že jsem se našla a že funguju sama se sebou harmonicky…

Jak se krmí koně senem?

Koně sami o sobě nejsou nikdy podráždění, naštvaní a není pro ně přirozené o jídlo bojovat. Nechovají se špatně k lidem ani k ostatním koním. Pokud ano, jsou buď špatně krmeni, mají bolesti nebo se s nimi špatně zachází. Zaměříme se nyní na způsoby krmení…

Jistě každý chovatel/majitel/ošetřovatel koní, který chodí koně krmit, zažívá takové to nadšení z toho, že konečně přišlo žrádlo :-). Ruku v ruce s tímto nadšením jde ale i fakt, že jsou koně v tu chvíli netrpěliví, agresivnější, soupeří mezi sebou o to, kdo bude u žrádla první. Může dojít k úrazu koní nebo ošetřovatele. Pro koně není přirozené dostávat krmivo v přidělených dávkách. Přirozeností koně je pást se na velkém prostoru, kamkoliv se podívají, všude je jídlo (na rozdíl například od predátorů, kteří jsou zvyklí na úspěch – buď se lov vydaří a nají se, nebo budou hladovět – počítají s tou možností). Koně jsou psychicky i fyzicky naprogramovaní na neustálý pomalý příjem potravy. V pastevní sezoně je tedy ideální nechat koně pást se. Jsou však typy koní, kteří nesnesou zelenou pastvu a musí se držet na seně i v létě. Jsou to poníci, primitivnější plemena typu hafling, hucul… sítě 2Tito, ale i jiní koně mají větší sklony k laminitidě, tzv. schvácení kopyt. Pokud už kůň schvácení někdy prodělal, nebo už trpí chronickou laminitidou, je doporučeno krmit ho senem celoročně, místo pastvy. Někteří koně se tedy musí krmit senem i v pastevní sezoně. Během zimních měsíců jsou ale na krmení senem odkázáni všichni koně bez rozdílu. Nezáleží na plemeni, velikosti ani zátěži koně a jeho využití.

Bezpečná přeprava a citlivý přístup při nakládání koní – 3. část – Teplota

V přepravníku musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji

V přepravníku musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji

Správná teplota uvnitř přepravníku je důležitá nejen z hlediska komfortu přepravovaného zvířete, je ale také jednou ze základních legislativních podmínek přepravy zvířat dle aktuálních českých a evropských zákonů a předpisů. Konkrétní text základního nařízení zní: “ Dopravní prostředky, kontejnery, klece a jejich vybavení musí být konstruovány, udržovány a provozovány tak, aby se předešlo zranění, utrpení a zajistila se bezpečnost zvířat. Zvířata musí být chráněna před nepříznivým počasím, příliš vysokými či nízkými teplotami a nepříznivými změnami klimatických podmínek… Ve vnitřním prostoru vozidla/přepravníku musí být dostatek místa a dostatečné proudění vzduchu, když zvíře stojí v přirozeném postoji“. Dle evropských i našich norem jsou koně „pouze“ hospodářská zvířata a jejich přeprava spadá do stejné kategorie, jako přeprava skotu, prasat či ovcí. Přesto má přeprava koní v našich podmínkách několik veledůležitých privilegií.

Jedním z nich, a nejhlavnějším je, že v drtivé většině případů se jedná o přepravu individuální (nejčastěji 1-2 jedinci) a zvíře si veze sám majitel, nebo jej alespoň doprovází. Je tím tedy zaručeno (mělo by být), že majitel zajistí, nebo si aspoň pohlídá, aby jeho miláček cestoval podle představ majitele a možností zvířete – pohodlně, bezpečně a rychle, bez zbytečných prostojů. A protože je majitel většinou i řidičem, nebo alespoň průvodcem, neměl by mít problém svému svěřenci během přepravy nastavit krom jiného i optimální tepelný komfort. Co to ale ten tepelný komfort přepravovaného zvířete vlastně je? A jak jej zajistit v koňovleku?

Kraniosakrální osteopatie ve službách koní – seznamte se s CSO

Kraniosakrální osteopatie (CSO) je velmi jemná manuální terapie, pracující s konceptem kraniosakrálního systému – tedy pohybem mozkomíšního moku mezi lebkou (cranium) a křížovou kostí (sacrum). Terapeut při ní využívá jemný tlak přibližně pěti gramů, díky kterému je možné dobře vnímat veškeré tělesné struktury. katka 1Během terapie je zjišťována a nenásilně napravována mobilita jednotlivých částí systému. Díky své neinvazivní podobě je CSO vhodná pro všechny typy pacientů. Nejčastěji ji využívám u starých koní, koní po těžkých úrazech či zákrocích, hříbat či jedinců, kteří jsou vysoce senzitivní. Cílem této terapie není vracet věci na správné místo dle terapeutova domnění, ale nastolit v organismu rovnováhu a podpořit jeho autoregulační schopnosti.

Seriál Dlouholetí parťáci

Dalšími parťáky jsou Nikola Sokelová a její valášek Timy 🙂 .

 

  • Můžete prosím krátce představit sebe a svého koně?

Zdravím, Jmenuji se Nikola, narodila jsem se v Brně 14.5.1999. U koní se pohybuji od svých sedmi let. Můj nejmilejší parťák a zároveň můj první kůň je anglický plnokrevník Very Times (říkáme mu Time, Timoušku). Jeho maminka je Volba po abad (SU) a tatínek Faraway Times (USA) narodil se 29.6.1995 v Dobřanech. nikola jednaVe třech letech odstartoval svoji dostihovou kariéru, ve které  moc nevynikal. Běhal rovinky, proutěnky, ale i steeply, byl to nadaný skokan, a tak po ukončení dostihové kariéry (r.2002) nastartoval kariéru parkurovou, kde mu to šlapalo o něco víc. Byl a je to ale velice složitý koník a ne každý si s ním sedl a rozuměl mu, proto vystřídal poměrně hodně majitelů a jeho minulost nebyla zrovna dvakrát růžová.