Bezpečná přeprava a citlivý přístup při nakládání koní – 2. část – Bezpečný vlek

  • Jak poznáme, že je vlek pro koně bezpečný, mám na mysli například strukturu podlahy a nástupní rampy,  přepážky mezi dvěma koňmi, výška uvázání, výška stropu apod.? Je vhodná panic karabina?

Věřte-nevěřte, tato fotografie vznikla na jezdeckých závodech

Dobrá otázka! Bude zajímat nejenom ty, kteří by měli svého miláčka naložit do cizího neznámého vleku, ale třeba moje odpověď něco napoví i potenciálním zájemcům o koupi nového, nebo ojetého přepravníku/vleku. Jistě by každý měl obavy o bezpečnost svého miláčka, pokud by jej měl naložit do vozíku, který evidentně nebrzdí, má sjeté pneumatiky, plachta na něm jen plápolá , na zemi je tolik hnoje, že není kam šlápnout a v podlaze jsou díry, vzbuzující obavy, jestli koník nebude cupitat po vlastních. Tímto jsem vyjmenoval základní věci, které lze zjistit tzv. na první pohled.

Obr.2

Další foto z jezdecké akce. Přepravovaný kůň se po ošetření vrátil do domácího ošetřování

 

Jak je to tedy konkrétně s podlahami? Zdravý selský rozum napovídá, že obyčejná dřevěná (překližková) nijak neošetřená podlaha bude mít logicky menší životnost, než luxusní podlaha z hliníkových lamel. Dobrým kompromisem potom může být varianta, kterou používají někteří výrobci, a to je podlaha z překližky ochráněné alespoň slabou vrstvou laminátu. Ve všech případech je ale nezbytné, aby se majitel o podlahu patřičně staral. Tzn., po jízdě podlahu vyčistil od agresivních exkrementů a v zimně včas odsolil povozek a podlahu zespodu. To vše životnost podlahy značně prodlouží a tím zabrání jejímu nebezpečnému prošlápnutí koněm.

Obr.3

Prošlápnutá podlaha

Na bezpečnost přepravovaných jedinců má nemalý vliv i povrchová úprava podlahy v interiéru. Drtivá většina přepravníků již má zcela běžně podlahu gumovou. Jenže její kvalita je dosti rozdílná. Někteří výrobci upřednostnili trvanlivost a jejich guma sice vydrží i hrubé hrabání, ale je bohužel příliš tvrdá a tím pádem více kluzká než varianta měkčí. Ta se ale zase naopak o to dříve opotřebuje. Mně osobně je velmi sympatické řešení výrobce přívěsů Ifor-Williams, kdy je silná guma na podlaze jen položena (nenalepena) a bezpečně odnímatelně uchycena na čtyřech místech. Gumu lze snadno z vozíku vyjmout, podlahu vyčistit a vysušit a zpět nainstalovat. V případě hrubého poškození gumy se tato stejným způsobem jednoduše vymění. My všichni, co se potýkáme se vzdouvajícími se a roztrhanými lepenými podlahami se potom jen divíme, proč stejný praktický způsob není více rozšířen?!?
Důležité je samozřejmě i správné nastlání. Nakonec, přikazuje ho i legislativa, aby se zabránilo vypadávání a vytékání exkrementů z přepravníku. Jenže ani ideálně vhodné nastlání de facto neexistuje. Piliny ve zvířeném vzduchu během cesty práší, sláma navíc i klouže. Nabízí se tedy bezprašné hobliny, jenže ta cena…!

Kupujete-li přepravník/vlek, všimněte si také ze spodu jak jsou konstruovány a uloženy  kovové profilované příčníky, na kterých je podlaha položena. Někteří výrobci umisťují takto důležité podpory zcela nelogicky doprostřed těla stojícího koně, takže největší zatížení pod předními a zadními nohami potom nemá zespodu žádnou oporu!

Většina údajů uvedených o podlaze přepravníku se týká i rampy. Jediné, zato markantní specifikum rampy je snad jen členitost jejího povrchu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Optimálně členitý povrch rampy

Obr.5

Členitá rampa zamezí uklouznutí v extrémních podmínkách

Ta musí zabezpečit, aby při nakládání, nebo vystupování ven kůň neuklouznul, a to ani v těch nejdivočejších podmínkách v mraze a na sněhu.
Středová přepážka mezi koňmi. Víme vůbec, proč v přepravnících je a je-li vůbec nutná? Když se na tuto otázku na svých seminářích zeptám, nejčastěji slyším odpověď: “No, přece, aby se o ni mohl kůň opřít!“ Pozor! Jde o velký omyl a jak vidno, zakořeněný mýtus. Přepážka má v první řadě zabránit koni v nežádoucím pohybu do stran, aby se neotáčel, protože takto by mohl svojí vahou přepravník rozhoupat. Dále samozřejmě separuje koně od sebe tak, aby se např. nemohli zašlápnout. Určitě ale prioritně neslouží koním k opírání. Právě naopak. Správně bychom měli s koňmi jezdit tak, aby se o stěny, ani přepážky nemuseli vůbec opírat! Je ovšem nasnadě, že např. na kruhovém objezdu toho docílit téměř nejde.

Konstrukce středové přepážky by měla být fortelná a bezpečná, tzn. bez ostrých hran, nejlépe z opolstrovaných kulatých trubek. A zvolit pevnou přepážku s deskou až na zem, nebo takovou tu „plandavou“? Obě varianty mají své výhody a negativa. Pevná přepážka dobře separuje koně od sebe, je však těžká na manipulaci. Plandavá varianta zase umožňuje koni s vyšším těžištěm více se rozkročit (pod přepážku) a tím lépe držet stabilitu.
Nadstavbou (obraznou i faktickou) středové přepážky je přepážka mezi hlavy koní. Slouží k nutnému oddělení:

a) hřebce a – jiného hřebce
– kobyly
– jiného koně, kde předpokládáme potíže
b) obecně dvou jedinců, kteří se nesnáší, vyřizují si hierarchii a nepomáhá jejich kratší uvázání.
Výrobci přepravníků nabízí středovou mříž, která však krom toho, že na sebe koně nedosáhnou, neřeší nic dalšího. U přepravy hřebců s dalšími koňmi musíme zabránit zejména tomu, aby koně k sobě čuchali. A tomu mříž rozhodně nezabrání. Svépomocí se potom vyrábí různé desky, které se v případě potřeby improvizovaně instalují do interiéru. Jsou však tak rozměrné, že se musí (často kontraproduktivně) vozit namontované, nebo je nutné je nechat doma. No, ale co dělat, když se přepážka musí neočekávaně použít v terénu? A ona zatím leží vymontována v domovské stáji 300km daleko?!?
Jakým způsobem tento problém řeším já? Netvrdím, že můj nápad a řešení jsou jediné správné, ale moje požadavky na variabilitu a funkčnost hlavové přepážky splňují na 101%. Jde o kus autoplachty střižený přesně dle rozměrů vleku tak, aby mezi koňmi v dosahu nozder nevznikla jakákoliv, byť sebemenší skulinka. Tato plachta je natažena a vypnuta gumovými pavouky a nelze tedy žádnou její část vzít ani do huby, natož do zubů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Upravená autoplachta jako přepážka mezi hlavy koní

Hřebci (koně) tak na sebe nejen nevidí, ale přes silný pogumovaný materiál nemohou ani čenichat. Plachtu vozím neustále s sebou, sbalenou v sedlovně a v případě potřeby ji během 2 minut bez problému nainstaluji i mezi dva již naložené koně.
Výška uvázání, jeho délka a vůbec způsob uvázání koní v přepravníku by vydalo na kapitolu samu pro sebe. Pokusím se tedy zmínit alespoň to nejpodstatnější. Začít musíme otázkou, proč se vlastně koně na přepravu uvazují? Určitě to není proto, aby koně měli lepší stabilitu, jak by se mnozí neznalí domnívali. A většinou ani ne proto, aby na sebe nemohli dosáhnout. Má zejména zabránit tomu, aby se kůň neotáčel/neotočil.
Dnes přepravníky, vyráběné specializovanými firmami mají místo uvázání dané už z výroby. Konstruktéři vědí, že místo úvazu musí být pevné, prošroubované skrz pevnou část skeletu přepravníku, aby nepovolilo, když zvíře trhne hlavou. Někteří výrobci upřednostňují úvaz do stěny nahoru, jiní do stěny v úrovni plece koně, někteří v zanedbatelném počtu dopředu. Všechna řešení mají opět svá pro a proti, umožňují uvázání na dlouho, středně i na krátko. Jak kterého koně a v jaké situaci uvázat je velmi individuální a záleží na mnoha proměnných faktorech. Takže jen v bodech:

Obr.7

Do úvazu matky se může zamotat hříbě

  •  horní úvaz – zamezí koním nezvyklým na uvázání, aby se „trhali“, zamezí koni dát hlavu pod přední prsní zábranu, při přepravě uvázané klisny a hříběte nakrátko eliminuje nebezpečí zamotání se hříběte do úvazu…
  •  nižší úvaz – zkrácením zabrání otravování druhého koně, ve specifické situaci může některým koním zabránit ve vzpínání se…
  •  úvaz dopředu – z praktického hlediska se mi jeví jako nejméně vhodný…
  •  delší úvaz – dopřeje koni více komfortu (např. dosáhne na seno), ohýbáním krku usnadňuje vyvažování během jízdy, znesnadňuje „trhání se“…
  •  kratší úvaz – zabrání koni strkat hlavu pod přední zábranu, lépe od sebe separuje agresivní koňské čelisti…
    S uvázáním samozřejmě velmi úzce souvisí i volba materiálu úvazu a typ karabiny.
  •  úvaz na řetězu, či ocelovém lanku – nejméně vhodné, problematicky se upravuje délka a nelze je v krizi jednoduše a rychle odříznout…
  •  gumový úvaz – nelze nastavit vhodnou délku…
  •  provazové lanko – nevypadá nijak luxusně, ale bývá nejvhodnější…
  •  běžná (hasičská) karabina – levná ale může se roztáhnout, nelze ji odepnout v napnutém stavu, jedinou variantou osvobození (odvázání) koně   v kritické situaci je přeříznutí úvazu…
  •  bezpečnostní karabina – lze ji odepnout v napnutém stavu, někdy se však odepne i sama tím, že kůň o něco zavadí, nebo prudce silou trhne hlavou…

Takže, jak vidno, univerzální radu nehledejte, neexistuje!

Problematika výšky stropu se také jeví na první pohled jednoznačně. Přece nenecháme našeho drezůráka – kyklopa cestovat ve skrčenecké poloze!?! Ano, pro vysokého koně vysoký vlek, to je jasné. Také naložení neochotného koně je o poznání složitější, je-li vlek koni malý. video – ukázka .Divili byste se však, kolik majitelů na takovéto samozřejmosti nemyslí. Při koupi přepravníku řeší, jakou má metalízu, ale to, jestli bude „sedět“ koni už pro ně bohužel není tak podstatné. Ale my přece potřebujeme na důležité závody našeho šampiona dopravit v co nejlepší fyzické a psychické kondici. Tu mu mj. poskytne i přirozený a uvolněný postoj. Poslali-li bychom lidského atleta na Mistrovství nepohodlným vysokokapacitním autobusem, zcela jistě by logicky celý rozlámaný nebyl schopen okamžitého vrcholného výkonu…

Obr.8

Vhodná varianta přepravy malých koní

Jenže naopak neprakticky vysoká střecha (při přepravě poníků, drobných koní…)  zase zbytečně zvyšuje odpor vzduchu, váhu a tím i spotřebu. Zvýšený boční profil zase znesnadňuje jízdu při silném bočním větru atd.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vyšší vlek je většinou výhodou

Mluvíme-li o bezpečnosti přepravy koní, nelze nezmínit jednoznačně z tohoto hlediska nejdůležitější součást přepravníků (v tomto případě vleků) a to podvozek/nápravy a brzdy. Jejich význam se obecně opomíjí a podceňuje. Přitom nekvalitní podvozek a neseřízené, nebo dokonce nefunkční brzdy ohrožují bezpečnost přepravovaných koní (a nejen jich) např. při každém sešlápnutí brzdového pedálu! A kolik takových přibrzdění, či razantních zpomalení třeba za hodinu jízdy provedeme?!? V mé každodenní praxi se mi osvědčily a upřednostňuji nápravy a brzdy systému Knott. Pořizovací cena je sice o něco vyšší, spolehlivostí, účinností a (ne-)náročností na servis a údržbu však vysoko převyšují konkurenci. Nicméně ani tento systém není bezúdržbový a je nutné minimálně jednou za rok navštívit servis, brzdy alespoň zkontrolovat a seřídit, v případě většího opotřebení vyměnit inkriminované součásti. Servis není časově ani finančně náročný, dokáže však zabránit mnoha o poznání nákladnějším škodám, které by mohly nastat.

Technický stav a bezpečnost přepravníků se opravdu často podceňuje. Doufám, že tento příspěvek přiměje většinu vlastníků a provozovatelů dopravních prostředků, které si již údržbu zaslouží, aby se odhodlali s touto nebezpečnou situací něco dělat. Přepravovaní koně si to zaslouží a jistě to i ocení  🙂 .

 

 

Autor, foto: Pavel Čechovský

O autorovi:
Pavel Čechovský – profesionální certifikovaný přepravce, jehož firma Horse Taxi  již přes 20 let brázdí s naloženými koňmi Českou republiku, ale i ostatní evropské země. Kromě běžné přepravy se již mnoho let a se značnými úspěchy zabývá nápravou přepravy problémových jedinců. Většinou se jedná o koně, které nelze naložit. Na rozdíl od ostatních trenérů však koně napravuje na základě precizního rozboru jejich psychologie a řeší i komplikace během cesty. Nejčastěji jde o následek jízdy nezkušeného řidiče nebo jiné trauma prožité v průběhu cesty (autonehoda apod.). Na principech spravedlivé náročnosti předává nepřeberné zkušenosti v rámci nového projektu Hipotéka přepravy koní. Jde o seriál přednášek a seminářů pro kolektivy, ale i stáží pro jednotlivce, osvětu na internetu ale i v odborných časopisech. Mezi jezdeckou veřejností je znám také jako spoluzakladatel projektu Pet & Horse Emergency a provozovatel Koňské Záchranky .