Category Archives: Přirozené podmínky pro život koní

Přirozený způsob chovu koní

Co to je vlastně přirozený způsob chovu koní?

Koně vždy byli a jsou stádová zvířata. Od nepaměti žili a volně se pohybovali ve stádech krajinou. Teprve člověk je zavřel do stájí a boxů, aby je měl blíž svým potřebám. Tím jim ale – zprvu možná nevědomky – způsobil psychické a zdravotní obtíže a výrazně zkrátil život. anet3

V přirozeném prostředí – tedy celoročně venku, tráví koně většinu času na nohách s hlavou skloněnou u země, když přijímají potravu.

Volně žijící koně jsou téměř neustále v mírném pohybu, popocházejí při přijímání potravy, přecházejí k napajedlu nebo se přemisťují na místo odpočinku. Tento pohyb je velmi důležitý pro zdravý krevní a lymfatický oběh, pro udržení fyzické kondice, blahodárně působí pro zažívání a dobrou mechaniku střev a je také velmi důležitý pro prokrvování kopytní rohoviny a její zdravý a pevný růst.

Dobu na odpočinek – což je zhruba 4 – 6 hodin, mají rozdělenou na kratší časové úseky, pospávají většinou ve stoje a to během dne i noci. Stojí buď se skloněnou hlavou – k tomu mají dobře uzpůsobené klouby a vazy, nebo si na chvíli lehnou, vždy jsou však připraveni k možnému útěku z nebezpečí. Místo k odpočinku si koně vybírají z hlediska pocitu bezpečí.anet

I z téměř beznadějné situace vede cesta…

4

V tomto článku neočekávejte žádnou odbornou kazuistiku koně postiženého laminitidou. Chceme zde pouze ukázat, že i z téměř beznadějné situace může vést cesta. Rádi bychom tím dali naději koním a jejich majitelům, kteří právě řeší problém se schvácenými kopyty.

O našem poníkovi Markovi už jsme psali v našem prvním článku. Jedná se o dnes 14 ti letého koníka polského původu (málo známý Felinski pony). Pokusíme se zde nastínit průběh jeho zdravotních problémů, které vedly až k myšlenkám o jeho utracení. Náš Marko byl extrém- všechna čtyři chodidla měl proražená kopytní kostí. S tím se asi moc majitelů koní nesetká. Marko je tu však stále s námi a plný sil.

Josefína Rašilovová a její koně

josi

Povídání s Josefínou Rašilovovou o koních, o jezdeckém sportu a jak jí koně ovlivnili život.

  • Josefíno, kolik vlastně máte koníků a jak s nimi pracujete?

Momentálně máme ve stáji koní celkem devět. Je to zatím největší stádo v historii naší malé stáje. Vlastní koně máme nyní čtyři a dva tak nějak plně adoptujeme. Můj osobní partner je Quarter Horse valach Sunny alias Kuřátek, mým životním učitelem je můj poník Drak, nejspíš kříženec hucula a shetlandského ponyho… ale kdo ví? Třetím koněm, se kterým pracuji, je mladý šestiletý valach kříženec appaloosy a českého teplokrevníka – Azték. Dále máme ve stáji tři „čétéčka“, jednoho mini appaloosáka a dva „téměřkoně“, nejasných původů.

Kůň Převalského

Klisna + hříbě KT

 Kůň Převalského

Po vyhubení evropského tarpana zůstal posledním druhem divokého koně jeho asijský příbuzný – kůň Převalského. Kdysi byl rozšířen v rozsáhlých oblastech střední Asie, avšak počátkem 19. století, kdy byl objeven pro svět vědy, žil už jen v odlehlých stepích a polopouštích na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Hlavní příčinou rychlého úbytku byla konkurence početných stád domácích zvířat a pronásledování koní lovci a vojáky ve 30. a 40. letech minulého století. Poslední divocí koně v přírodě byli spatřeni v letech 1968-69 v Mongolsku, v Číně v roce 1966. Od té doby je druh považován za vyhubený a jeho záchrana závisí od chovu v zoologických zahradách. V osmdesátých letech 20. století žilo v zoologických zahradách přes 500 koní Převalského. Proto se už mohlo začít uvažovat o jeho návratu do přírody. Začaly se vybírat vhodné lokality a jedinci, hledala se finanční podpora, zajištění transportu a následná péče v místě. Bohužel původní plány zoologických zahrad pro nedostatek financí ztroskotaly a iniciativy se chopily soukromé nadace a spolky ze západní Evropy. Ty také v roce 1988 dopravily první koně z Evropy do čínské stanice Jimsar a v roce 1992 také do Mongolska.

Paddock Paradise Valteřice – jak lze vybudovat PP

cesty cerven 2014 2

V našem minulém vyprávění jste se dozvěděli, proč jsme přešli z pastevního ustájení na ustájení formou Paddock Paradise (PP). Dnes Vás seznámíme s tím, jak jsme tuto změnu uskutečnili.

Každý člověk má většinou spoustu nápadů, které by chtěl realizovat, ale ne vždy se vše, co člověk nosí v hlavě nebo má připraveno na papíře, uskuteční. Pokud právě teď uvažujete o vybudování PP, ale také se toho trochu bojíte, pak doufáme, že Vám tento článek alespoň trochu pomůže tyto obavy zmírnit.

Paddock Paradise Valteřice

skupina leto 2014

Pan Bašta žije se svou rodinou v malé obci v podkrkonoší a vlastní šest koní, pro které vybudoval Paddock Paradise. Spolu s manželkou propojili práci s dětmi a  koňmi a zde se podělí o své zkušenosti.  První je příběh koníka Marka, kterému PP zachránil život.

Mnoho z Vás určitě má nebo mělo stejný sen jako my. Mít vlastní koně. Naším snem konkrétně bylo mít jednoho koně. A to byl první velký omyl. Každý potřebuje parťáka a zvlášť stádová zvířata jsou o samotě opravdu nešťastná. To jsme si také velmi rychle uvědomili a brzy k nám dorazil kůň druhý, za pár měsíců třetí… no a teď už jich máme šest.

Dalším velkým rozhodováním bylo kam s ním. Ustájení v boxech nepřicházelo v úvahu. Kůň má mít přeci „svobodu“. Naštěstí máme za domem louky, na kterých se dříve pásly krávy a poté ležely ladem. „Velká zelená louka, to je přeci to nejlepší pro koně“, říkali jsme si tenkrát. Tak to byl druhý omyl.