Category Archives: Cesta a komunikace s koňmi

Odměna, úplatky a…A stres!

 

„Nojo, mrkev, to je potom snadný, ten můj dělá za mrkev třeba kotrmelec, to by uměl každej blbec… Jenže pak když mrkev nemám, tak se nenechá ani chytit!“článek 4

Začneme tedy zamyšlením nad tím, co to odměna je a jak funguje. Odměna je cokoli, co chce živočich získat. Ještě jednou – odměna je cokoli, co chce živočich získat! Zároveň tedy platí, že o tom co je odměna rozhoduje zvíře. Není možné mu to určit (tedy do určité míry, ale o tom později) – jsou koně, které vojtěšková granule nadchne, někteří jiní ji nepozřou ani za nic.

Co se děje v huculí hlavě…..

Co se děje v huculí hlavě…

Moje několikaleté soužití s huculským koněm mě inspirovalo k sepsání jistých zkušeností a myšlenek.

S koňmi jsem v kontaktu od malička, měla jsem možnost starat se a jezdit na mnoha koních různých plemen a povah, ovšem to, co mě naučil a učí hucul, to je opravdu velmi cenná škola života.

Možná jsem to měla ve svém osudu nalinkované, neboť moje první setkání s koněm jako takovým, ferda5bylo právě v Hucul clubu na Zmrzlíku, když mi byly asi 4 roky. Tenkrát jsem neměla nejmenší tušení o tom, že se tam za třicet let vrátím se svou dcerou a že i já sama se stanu majitelkou hucula. 

Ranč v DýBí

Pana Petra Bendla mnozí z nás znají nejen jako politika, ale především jako milovníka koní, ochotníka a písničkáře. My bychom se rádi zaměřili na jeho koňský svět a poprosili jsme ho o krátké povídání.IMG_4762

 

Petře, kolik máte svých koní a jaký typ ustájení je u Vás na ranči?
Já vlastním dva kladrubáky a dva andalůzany. Kdo zná alespoň trochu tyto dvě rasy, tak mi dá za pravdu, že jsou velmi odlišní svou velikostí, temperamentem, a taky schopností komunikovat. Je to pro mě velká škola.
Provozuji tzv.aktivní způsob ustájení. Koně jsou 24hodin denně a 7 dní v týdnu venku. Vše je uzpůsobeno tomu, aby byli koně motivovaní k pohybu. Putují tak mezi pastvinami, zdrojem pitné vody, senem a krmným automatem. Cesty a prostory mimo pastviny mám všude zpevněné. Dbám na to, aby koně stáli na tvrdém a pevném povrchu. Co považuji za důležité je skutečnost, že koně žijí spolu ve stádě. Jsou tak mnohem klidnější, ve větší psychické pohodě, což je pak v sedle velmi znát.

Cesta za odměnou

Můj „koňský život“ začal tak nějak obvykle – zjistila jsem, že je kůň nejlepší zvíře, že má sametový nos a krásné oči, že do hřívy jde šeptat tajemství i brečet, že jet s větrem o závod je ten pravý pocit svobody. A pár let jsem lezla na všechno, co mělo čtyři nohy, aniž bych příliš řešila, kdo ovládá směr a tempo.jana 7

Nutně se tedy stalo, že občas o dění rozhodoval kůň. Zjistila jsem, jak je nepříjemné být unášena světem a následně vyklopena. Začala jsem zkoumat, co dělat a nedělat, abych měla víc rozhodovacích pravomocí – samozřejmě za pomoci trenérů (nebo spíš „trenérů“?). Bylo to zřejmé – předpokládáme, že je kůň zákeřná bestie, která nás pokope, pokouše, uteče s námi a shodí nás. Musíme tedy budovat respekt a řádně držet lajnu, občas preventivně trestat, aby se nás čtyřnožec bál víc, než my jeho.

 

S tímhle obdobím mám spojený pojem „efektivně vyhrožovat“, což znamená, že kůň pracuje, aby se zbavil něčeho nepříjemného, ale já to musím držet na takové úrovni, aby nedošlo na lámání chleba – tzn. abych do koně nemusela „bušit jak hluchej do vrat“, nebo aby mě kůň nezabil. Je to velmi dobře funkční, pokud se to umí – na to je potřeba koně odhadnout, mít představu, jestli a jak moc se bojí, co umí, co je problém. Pořád to ale není to ono, pořád v tom nemám pocit, že jsem se našla a že funguju sama se sebou harmonicky…

Jak začít s dětmi u koní

Koně se dětem líbí, a tak se touží většinou již v předškolním věku povozit, nebo koníka pohladit. Lidé – laici mají o pobývání u koní často velmi zkreslené představy.

Co by se měli děti a jejich rodiče dozvědět a naučit?foto1

Já osobně nejsem v žádném případě zastáncem toho, že dítě dostane připraveného a nasedlaného koně, využije ho pouze jako cvičební nářadí a o koních vlastně vůbec nic neví.

Bezudidlové ježdění – díl první

hackamore-bitless-bridle-gluecksrad-lg-zaum-1

„Znalost pravé povahy koní je prvním předpokladem pro jezdecké umění a každý jezdec by z ní měl udělat svůj hlavní obor.“ Françoise Robichon de la Guérinière (1688-1751)

Kdybychom se zeptali koní, jestli se jim líbí udidlo v hubě, byla by odpověď jasná:

„Ne, děkujeme! Necheme ŽÁDNÉ udidlo!“

Valda Team

Jak to všechno začalo

Ke koním jsem se dostal asi před 10 lety. Tato úžasná zvířata mě nadchla a postupem času jsem kromě pouhého ježdění začal usilovat především o pochopení koňského světa a o vzájemnou komunikaci.

SONY DSC

Valentýna mám od jeho dvou let a díky němu si postupně začínám plnit své sny. Valda byl od začátku velmi zvídavý a učenlivý, takže ho při našem vzájemném poznávání a budování vztahu bavilo zkoušet stále nové věci.

SONY DSC

Naše první kousky přišly na svět tak nějak samy od sebe, vždy to vyplynulo z určité situace. Například když jsme ještě před obsednutím chodili na procházky a Vali mě na louce žádal o povolení žrát trávu, náhodou při tom naznačil úklonu, a tak jsem mu pomohl kleknout si na jednu přední nohu. V tomto momentě měl povoleno za odměnu žrát a od té doby se na slovní povel klaněl kdykoli a rád. 🙂  Poté přicházely další a další nápady, co bychom se ještě spolu mohli naučit…

Povídání s Daliborem Šlahařem

Před lety jsem se nachomýtla ve Westernovém městečku Boskovice a shlédla nádherné vystoupení Dagoše Šlahaře s koňmi „Koně, dary bohů“. Jeho práce a přístup  ke koním se mi moc líbil, měla jsem možnost si s ním chvíli popovídat a probrat bezudidlovou výstroj… Nyní ho vítr zavál trochu jinam, nicméně nám ochotně poskytl rozhovor.  🙂 dagoš 2

  • Dalibore, čím se v současné době zabýváte a kde působíte?

V současné době působím ve Westernovém městečku Pullman City Harz v Německu, dagoš 1 kde je mojí hlavní náplní vystoupení  s koňmi.  Jezdíme tady několik  vystoupení  denně všeho druhu.  Show na koních s lasy, biči, kolty. Práce ve volnosti  se třemi koňmi , vystoupení  koně a psa nebo třeba Maďarská pošta se skoky přes hořící překážku  a další. Vystupujeme každý den celou letní  sezonu.

S koňmi do hloubky aneb má cesta k sobě, ke koním a k lidem

Jmenuji se Hanča Čechová a již nějakou dobu pomáhám lidem a jejich koním si navzájem porozumět a utvořit si tak mezi sebou přátelský vztah založený na úctě, respektu a důvěře zároveň. Nepovažuji se za žádného trenéra. Jsem jen obyčejná holka, která miluje koně, psychologii a ráda se neustále vzdělávám a rozvíjím a své zkušenosti předávám dál. Sama se mám však stále co učit.hanka jedna

Kůň…

Pro někoho je to jen hromádka chlupů o čtyřech nohách, pro někoho dopravní prostředek a pro někoho životní přítel. Pro mě je kůň vším, je to můj přítel, s kterým se společně domlouváme, hromádka chlupů, na které si vozím zadek, průvodce životem, mým zrcadlem a terapeutem. Už od malička jsem měla obrovskou touhu být tvorovi jako je kůň nablízku. Nevím, kdy prvně jsme se potkali, ale do teď je ve mně ten pocit z našeho setkání. Už jako malá jsem cítila, že v jeho blízkosti jsem to opravdu já. Cítila jsem ten klid, harmonii a lásku, která dřímá pod tou hromádkou chlupů. Možná právě proto jsem musela být koním neustále nablízku. Když mi bylo asi 7 let, rodiče nám pořídili poničku

Mluvte se svými koňmi

feudík

Sedím v autě, na cestě ke koním. V hlavě se mi honí myšlenky. Co cestou musím koupit k jídlu a taky nákup babičce. Ježiš, zítra v práci začíná audit. Lednice už dosluhuje, máme vůbec na novou? Zvládnu zaplatit všechny složenky? Ach jo, benzín je zase dražší a dražší. Musím rychle vykydat, abych stačila vzít koně aspoň na chvíli ven….A v takovém stavu přijíždím k ohradě. Koníci přiběhnou, řehtají, ale kromě letmého pozdravu ode mne odcházejí… Co je???

Ach ano, promiňte mi to moji milovaní chlupáčci…přivezla jsem k Vám jen samý stres a starosti.