Category Archives: Cesta a komunikace s koňmi

U koní pojem „čas“ neexistuje

mn 2

Většina lidí v současné době neustále někam spěchá, na nic není dost času, musí se přece ještě stihnout toto a tamto. Spousta z nás se pořád za něčím honí, žijeme v tom, co bude a zapomínáme žít tady a teď. Také to znáte? A pak si najednou v určitých chvílích uvědomujeme, jak ten čas letí. A tak to chodí i v kontaktu s koňmi. Očekává se, že na první lekci už se bude jezdit, za dva týdny už skákat přes překážky, nebo jezdit ve všech chodech sami na půldenní vyjížďky.

Kurz s Oldou Novákem

anet

Cenné poznatky z kurzu s Oldou Novákem sepsala Anet Walczaková. Jde o konkrétní zkušenost, ke každému koni i jezdci je třeba přistupovat individuálně. Přesto by tato zkušenost mohla být inspirací pro další dvojice a možná, že spousta z nás si v tom najde právě to, co zrovna potřebuje. Děkujeme Anet, že tak dobře uchopila své poznatky a předává je dál.

      Začnu asi stejně jako Olda – teoretickou částí. Kurz byl zaměřen na bezkonfliktní ježdění podle principu přirozené komunikace koní. První a docela zásadní informace… Drtivá většina z nás má s koněm konflikt (nejen) při ježdění. Důvodem je fakt, že zkrátka a jednoduše nerozumíme signálům, kterými nám koně dávají vědět, že se jim něco nelíbí, něco dělat nechtějí (a mají k tomu vždy pádný důvod), anebo mají strach. Myslíme si, že vzdorují, protože jsou to umíněné palice a prostě se nechtějí poddávat. A tady je hned první problém. Koně se nám nemají poddávat, poddává se otrok svému pánu, ale ne parťák parťákovi. Parťáci drží spolu, dělají věci, které vyhovují (nebo alespoň nevadí) nikomu a případně hledají kompromisy.

Jak se učí koně Převalského

To, že se ZOO Praha nemalou měrou zasloužila o záchranu koně Převalského, jste se mohli dočíst i v našem loňském rozhovoru s panem doktorem Evženem Kůsem, který najdete zde.Kun_Prevalskeho_Len_03_foto_Tomas_Adamec_jpg_thumb

Rovněž nás zajímalo, jak se vlastně pracuje s těmito koňmi, aby ošetřovatelé mohli zvládnout základní úkony a s tím související oddělení koní do odstavných výběhů nebo vstup do vnitřních boxů. S koňmi se pravidelně trénuje a bez dobrého vztahu mezi člověkem a zvířetem to rozhodně nejde. Zoo používá u tréninku ostatních divokých druhů zvířat metodu pozitivního posilování. Nemusí tak zvířata uspávat při každém zásahu veterináře nebo ošetřovatele, i několikatunový sloní samec se dá naučit pravidelnému ošetřování kopyt a kontrole dutiny ústní. ZOO byla v roce 2011 za úspěchy v  tréninku zvířat oceněna mezinárodní porotou na celosvětové konferenci Animal Behavior Management Alliance v USA.

Kůň, který si mě vybral…

Od mala jsem měla jediný sen: aby mě kůň měl rád. Zasněně jsem koukala na Zaříkávače koní… Netušila jsem, jak toho docílit, ale byla jsem rozhodnutá na to jednou přijít. Doufala jsem, že jednou budu mít svého koně. jednaAle že v tom bude „osud“, nechtěla jsem jen prohlédnout inzeráty a nějakého vybrat… Prošla jsem několik stájí, až zůstala v jedné, ve které mi přístup ke koním vyhovoval. Navíc jsem se starala o kobylku, se kterou jsme byly parťačky. A ta mi splnila přání – že mě kůň měl rád.

Práce s různými typy koní

Ráda bych vám přiblížila několik typů koní, se kterými jsem měla možnost pracovat. Rozhodně netvrdím, že to jsou všechny typy, koneckonců každý kůň je originální osobnost, stejně jako lidé.

V létě 2014 jsem obsedala 2 tříleté valachy, jeden poloviční QH a druhý čistý APH.oba Oba vyrůstali ve stejném prostředí a také byli vykastrováni ve stejném věku. Ze začátku jsem s nimi pracovala identicky, ale už po pár dnech jsem začala pozorovat jisté rozdíly.

U koní se musíme vždy řídit svými vlastními pocity!

martina

Zlomené kosti a modřiny se zahojí, ale pokud ztratíme jistotu a začneme se bát, chce to hodně času, abychom si znovu začali věřit.
Náš strach se začne projevovat tak, že pomalu omezujeme věci, které jsme dřív s koňmi dělali, ke koním chodíme z nejrůznějších důvodů čím dál tím méně, časem přestaneme třeba i jezdit, budeme si vytvářet nekonečné omluvy, proč zrovna dnes se ke koním nemůžeme dostat, až to může skončit i tak, že ke koním přestaneme jezdit úplně, nebo svého koně prodáme. A tím se z našeho života může nadobro vytratit náš velký sen, a to jen proto, že jsme někdy (více či méněkrát) neposlechli náš vnitřní hlas a pocit a raději jsme uvěřili někomu druhému, co máme nebo nemáme udělat.

Jak na hříbátko

hříbo, holčička

Zvažujete pořízení hříběte, a nebo jste si ho již dokonce pořídili? Pak Vás jistě napadají ty samé otázky, jako spoustu ostatních lidí, kteří jsou ve stejné situaci. V tomto článku bych ráda zodpověděla pár základních otázek a tím alespoň lehce přiblížila celkový pohled na práci a výcvik hříbat.

Je pro mě lepší pořídit si hříbě, nebo mladého koně?

V tomto případě musíte umět zhodnotit svoje zkušenosti, ale především Vaše odhodlání. Nemyslím si totiž, že člověk, který zvládne vychovat tříletého a staršího koně by nezvládl vychovat koně od např. půl roku jeho věku. Naopak, čím dřív s koněm začneme pracovat, tím více stresů v pozdějším věku ho můžeme ušetřit.

Povídání s Káťou Santarovou

Káťu Santarovou nemusím jistě představovat, její práce s koňmi je známá u nás i v zahraničí a mnoho z nás s ní také trénuje. Káťa byla tak moc hodná a ochotně se podělila o zajímavosti ze svého života a práce  🙂 .ostrov

Můj život s koňmi

Procházím naším nočním paddockem paradise jako každý večer a přemýšlím. Jak se vlastně stalo, že jsem právě teď, zrovna tady, a proč právě roznáším seno…

dvaJe krásný mrazivý zimní večer, čerstvý sníh mi křupe pod nohama a nad hlavou září obloha. Moc toho na ní nerozpoznám, ale i tak je to paráda. Zato koně, které potkávám, už znám velmi dobře. Mám vlastně pocit, jako bych tu s nimi byl už dávno.

Zdeňka a Tiffany

 

Svou cestou, cestou vzájemného porozumění koně a člověka, se vydala se svou kobylkou i Zdeňka Newiaková. Popsala nám to svým osobitým a humorným stylem 🙂 .

  • Zdeňko, prozraď nám něco o Tvých začátcích, jak ses vlastně dostala ke koním?

Úplnou náhodou 🙂 . Sousedka z paneláku začala v roce 1998 chodit do klasického jezdeckého klubu, jakých byly v devadesátých letech desítky. Parkurová stáj, mraky děcek, spousta práce a tradiční přístup ke koním. zdenka 6Bylo mi deset let a kamarádka mě vzala s sebou. Tehdy jsem byla po těžké mononukleoze a musela jsem přestat dělat všechny ostatní sporty a šetřit se, ale naši souhlasili a směla jsem ke koním chodit. Vlastně i navzdory své alergii na pyl, prach, seno, trávy (..a později jsem zjistila, že jsem alergická i na koně a srst ostatních zvířat..ale to už jsem měla vlastního koně, smůla). Pět let jsem strávila v oné stáji, a i když nemám jen dobré vzpomínky, dalo mi to už tehdy tu největší zkušenost – přesně jsem viděla a věděla, jak nikdy s koňmi fungovat nechci. Zatím se mi to myslím daří 🙂 .