Centrum hiporehabilitace Mirákl, o.p.s.

Centrum hiporehabilitace Mirákl, o.p.s. vzniklo z dobrovolné skupiny nadšených lidí a koní v roce 2012. Cílem centra je zkvalitňovat životy rodin s dětmi (s postižením), a to pomocí metod, jako je hiporehabilitace, ale i canisterapie, muzikoterapie atd. Pořádá kurzy pro odbornou veřejnost, nabízí praxe, stáže a výcvik hiporehabilitačních koní. Jeho klienty jsou především děti, a to již od 3 měsíců věku.

hipoterapie-06Na svých stránkách píšete, že věříte, že není lepší učitel pohybu, než kůň. Koníci využívaní pro hiporehabilitaci musí ale projít určitým výcvikem. Přiblížíte nám prosím, co takový koník musí umět a jak s ním pracujete?
Výcvik hiporehabilitačního koně není jednoduchý a odvíjí se od struktury klientely, kterou organizace disponují. V naší organizaci se zaměřujeme na dětskou klientelu s pohybovými obtížemi a s tímto zaměřením i koně do hipoterapie cíleně připravujeme. A to jak z hlediska výcviku, tak výchovy.

Co se týče výchovy, nemyslím si, že jde o nějaké speciální „cviky“. Tak, jak jsou vychování koně pro hiporehabilitaci, tak by dle mého názoru měl být vychovaný každý kůň. Naši koně jsou zvyklí na všechny rušivé podněty, nelekají se, když dítě napadne podběhnout mu pod břichem, nedovolí si „jít přes člověka“. Nechají se pohladit na celém těle, nevadí jim přecházet plachta, nevadí jim křik autistického dítěte a mnohé další. 

Jedinou specifikou výchovy hiporehabilitačního koně je ovladatelnost koně „ze země“. Během terapeutické jednotky já jako fyzioterapeut potřebuji různé stimuly z koňského hřbetu, jejichž četnost se odvíjí na aktuální potřebě klienta. Často během jedné minuty potřebuji změnit tempo kroku koně, popřípadě prodloužit či zkrátit jeho délku. Někdy potřebuji, aby kůň nesl hlavu výš, někdy níž. To vše musí být vodič koně schopen s koněm okamžitě provést. Tohoto je možné docílit zcela jistě mnoha způsoby, my jsme zvolili výchovné postupy dle Honzy Bláhy.hipoterapie-50

Kromě výchovy je pro naši klientelu důležitý i výcvik koně. Vzhledem k tomu, že přijímáme do péče děti již od 3 měsíců, naši koně musí být schopni nabídnout dětem kromě stimulace i relaxaci. Koně musí být proto dokonale nasvalení a naohýbaní. Proto každý kůň má přesně stanovený pracovní plán, kam je většinou zařazena 2x týdně práce v terénu, 1 – 2x lonž a až 3x týdně práce pod sedlem. Každý den samozřejmě mají „práci ze země“ pro potřeby hipoterapie.

  • Kůň jako terapeut může léčit všechny „složky“ našeho života. Praktikujete psychoterapii pomocí koně, která se zaměřuje na léčebné ovlivnění duševních onemocnění. Jaké máte v tomto směru zkušenosti a výsledky?

V současné době v organizaci nemáme ani psychologa či psychiatra, proto psychoterapii pomocí koně nepraktikujeme. Zaměřujeme se na sebezkušenostní semináře a kaučinkové techniky, kde se účastníci na základě filosofie Eckharta Tolleho „Teď a tady“ snaží díky koni dovědět něco o sobě a i následně s pomocí koně na problematických oblastech pracovat. Tuto službu využívají zejména firmy v rámci teambuldingů či kaučinkových programů.

Co se týče mých zkušeností s psychoterapií s pomocí koně, nejsou zcela positivní na území České Republiky. Terapeutické postupy vychází dle mého názoru ze současného trendu psychologie, a tím se výrazně eliminuje celkové efekt koně na osobnost klienta. Inspirující je pro mě německá psycholožka paní Mehlem, která léčí klienty s duševním onemocněním s využitím koně a logoterapeutických technik, kdy pacienta učí žít v přítomnosti. Koně využívá jako zrcadlo, které je na rozdíl od terapeuta zcela objektivní. Velmi efektivní se mi jeví i francouzské školy, které pracují dle Sigmunda Freuda a k Id-Ego-Superego vytváří paralely pro Klient-Kůň-Terapeut.hipo

Ve světě jsou velmi propracované i terapeutické přístupy pro děti i dospělé s pervazivními vývojovými poruchami. V červnu 2015 se aktivně účastníme další celosvětové konference o hiporehabilitaci v Taiwanu a věřím, že bude opět spousta inspirujících přednášek o psychoterapii s pomocí koně, které nám pomohou tento obor v České Republice zkvalitnit.

 

  • Parajezdectví jistě dává smysl života mnoha lidem. Jakým způsobem lidé s koňmi trénují a jak často?

Co se týče parajezdectví, v České Republice existují téměř všechny disciplíny jako v klasickém jezdectví. Nejrozsáhlejší je oblast paradresúry, dále pak i parawestern, ve světě je velmi rozšířené i paravozatajství či paraparkur. V naší organizaci se věnujeme jak paradresúře, tak parawesternu a pro návaznost na hipoterapii jsou toto ideální disciplíny. Děti na sobě stále pracují z pohledu pohybového, ale zároveň již jízdu na koni nevnímají jako terapii, ale jako koníček, ve kterém mohou něčeho dosáhnout.

Co se týče výcviku, musí být jízda přizpůsobena konkrétnímu dítěti, a to jak z hlediska disciplíny, tak pomůcek, koně či intenzity tréninku. Na Vaši otázku nelze tedy odpovědět jednotně, ale pokusím se to přiblížit na příkladě kontrétního dítěte.

Honzík má rozštěp páteře v oblasti hrudní a na hipoterapii docházel 4 roky. Řešili jsme zejména aktivaci hlubokého stabilizačního systému, posílení břišních svalů a zvýšení rotability hrudní páteře a tím celkové zlepšení držení těla a mobility. Po 4 letech se dostal na maximální možnou pohybovou schopnost z pohledu hipoterapie a my začaly přemýšlet, jak dále pokračovat. Z hlediska inervace bylo jasné, že při správném cvičení mu lehce šikmé břišní svaly budou fungovat, a proto jsme ho (ještě v hipoterapii) naučili aktivovat tyto svaly střídavým pohybem a tím rozejít koně, na stejném mechanismu koně i zastavit. Společně s Honzíkem se to samozřejmě učil i kůň. Jakmile tohoto byli oba schopni, vymysleli jsme pro Honzíka speciální sedlo. Muselo být měkké, aby byl cítit jeho drobný pohyb v oblasti pánve pro rozcházení koně, zároveň jsme potřebovali speciálně upravit třmeny, aby Honzík nohy zatěžoval a tím se zlepšovala kostní hmota. Zároveň bylo třeba speciálně upravit zadní rozsochu kvůli velkému gibbu na zádech. Po zhotovení sedla byl Honzík ještě na měsíc zařazen do hipoterapie, kde se pod dohledem fyzioterapeuta učil v sedle kvalitním pohybovým stereotypů. Momentálně se učí prvky z parawesternu, a to 2x týdně po dobu maximálně 30 minut, jelikož takovéto ježdění je pro něj velmi náročné. Honzík tak dostal nový smysl života, velmi se se svým koněm spřátelil a my doufáme, že si spolu ještě užijí spoustu vítězných závodů.

  • Můžete zde zmínit příběh nějakého člověka nebo dítěte, kterému jste pomohli doslova změnit život?

Jakožto fyzioterapeut se na naše výsledky nedívám jako na „změnu života“, ale efekt hodnotím z pohledu lékařského. Je těžké říci, jak se vše bude vyvíjet, ale myslím si, že hipoterapie je výrazně efektivnější oproti jiným terapeutickým přístupům, a to jak z pohledu motorického, tak psychosociálního. Toto tvrzení bych chtěla demonstrovat na příkladu jednoho chlapečka, u kterého si myslím, že hiporehabilitační pobyt byl stěžejní rehabilitací pro vývoj jeho života. Níže tedy uvádím přímo názor maminky.

„S dvouletým synem jsme v červnu poprvé absolvovali intenzivní hiporehabilitační týden v Přeštěnicích. Syn se v té době uměl posadit, lézt a občas se s oporou postavit. Nejevil zájem o jiné osoby včetně dětí a zaujmout jej jakoukoli hračkou byl do té doby téměř nadlidský výkon. V průběhu pobytu absolvoval všechny jízdy, terapii s pejsky, muzikoterapii, kreslení  a fyzioterapeutickou kontrolu. I když ze začátku byla spolupráce se synem obtížnější, Katka se všemi svými kolegy si se vším úžasně poradila. Po návratu z pobytu jsme syna nemohli poznat. Začal se čím dál častěji  postavovat a následně obcházet, doma prozkoumával vše a pokud se objevila překážka, tak byl schopen ji přelézt (což se naučil při canisterapii). Syn se výrazně zlepšil nejen motoricky, ale velký pokrok udělal hlavně v oblasti sociálních  vztahů, kdy přestal plakat v přítomnosti cizích lidí, neklopil zrak a dokázal udržet delší dobu oční kontakt. Podstatnou změnu jsme pozorovali v jeho zájmu o hračky. Po pobytu se nám vrátil syn, který když si něco usmyslí, tak toho dokáže docílit všemi prostředky. V psychomotorickém vývoji syna právě hiporehabilitace s canisterapií sehrála velkou roli a to zvláště kvůli individuálnímu přístupu hlavní fyzioterapeutky a cíleně vedené hiporehabilitaci. Syn nyní svou kondicí překvapuje všechny lékaře, rehabilitační pracovníky a hlavně nás, jako rodiče. Jsme moc vděční, že můžeme pravidelně docházet do CH Miráklu.“

 

autor: Mgr. Kateřina Čapková – hlavní fyzioterapeut sdružení

foto: CHMirákl

http://www.chmirakl.cz/