Ferdův příběh

Tento krátký článek možná trochu patří i do rubriky Ochrana zvířat….protože si myslím, že každý kůň má právo na život…, dovolte mi podělit se s Vámi o osud našeho Ferdy.

Před nějakou dobou jsme s dcerou hledaly koňského společníka pro naši kobylku a pro nás. Jako prioritu jsme zvolily poskytnout domov koníkovi z útulku, ale  v tu dobu nebyl nikde koník vhodný k umístění. Po několika dnech se k nám náhodou dostala zpráva od paní, která nabízela týraného valáška.   Vzala  ho od člověka, který holdoval alkoholu a ke koni se choval hrozně.  Poskytla mu základní péči, ale nemohla si ho nechat napořád, protože sama vlastnila víc koní a už by to nezvládla.  A tak jsme se jely na Ferdu podívat. V ohradě byl  kříženec  hucula,  medové barvy a nedůvěřivě si nás prohlížel. Vyslechly jsme si, co si Ferda prožil a tím se jen potvrdilo to, že už bude jen náš.  Další víkend jsme si pro něj  jely.

A jakou měl Ferda za svůj život zkušenost s člověkem?  Více než špatnou. Jeho bývalý majitel  – alkoholik  ho bil, nejvíc  lopatou po hlavě. Podkovy měl vrostlé do kopyt, kopyta už se stáčela nahoru v důsledku nulové péče. Očkování a odčervení taky žádné.  Ferda dřel v lese, kde se ranami nešetřilo, občas ho jeho majitel  zapřáhl do vozíku  a bezhlavě honil klusem a cvalem po betonové silnici. Výsledkem toho všeho byl vynervovaný koník, zpocený a hubený, s tendencí utíkat od všeho a od všech. Zajímavé je, že se navzdory své špatné zkušenosti s lidmi nestal zlým.100_1117

U nás se Ferda ihned spřátelil s ostatními koňmi, v hiearchii  stáda je nyní vysoko postavený, ale neagresivní. Nechaly jsme mu čas na adaptaci a postupně s ním začaly pracovat ze země. Samozřejmě  to nebylo vůbec jednoduché, když jsme ho poprvé přivedly do kruhové ohrady, prostě se rozeběhl, přeskočil ji a utekl… Na tlak byl „díky“ zkušenosti s předešlým majitelem úplně znecitlivělý. Pokud jsme po něm něco chtěly, převálcoval vše, co mu stálo v cestě. Na prvních krokových procházkách v lese měl tendenci poklusávat  a vracel se úplně zpocený a v pěně. Uplynula dlouhá doba, než pochopil, že ho už nikdo bude bít ani bezhlavě honit.

Ani teď s ním práce není jednoduchá, při učení každé nové věci má sklon se nervovat a potit, nebo utéct pryč, nejlépe přes nás nebo s námi.  Budujeme důvěru, respekt, trpělivost, jemnost a myslím, že Ferda udělal velký pokrok. Dáváme mu čas si nové věci přebrat v hlavě a on je pak po nějaké době dělá velmi ochotně a snaživě. Je to náš věrný  kamarád a společník, který nás vždycky vítá řehtáním a jsme rády, že ho máme.

Známá myšlenka praví:Záchrana jednoho koně nezmění svět, ale pro toho jednoho koně se určitě svět změní navždy.“

Feuda

 

 

Autor: Lenka Kavková

Foto: Lenka Kavková, Eva Veselá