Jak jezdecky vyhořet a jak se z toho dostat?

 Když jsem před rokem odváděla koně z výběhu, abych si po probdělé noci plné pláče mojí prvorozené dcery, odpočinula a vyčistila si hlavu, honilo se mi hlavou jediné: “ Proč bych na něj měla lézt? Baví mě to ještě vůbec? ”. Otázka, s kterou jsem bojovala od chvíle, kdy jsem přestala mít tolik času, přišlo mateřství a povinnosti a také spousta práce okolo obchodu. clanek-2Sžíravý pocit mě nahlodával a místo odpočinku jsem si u koně jen vyčítala, že já zase nejdu jezdit, že já zase s tím koněm nic nedělám, proč ho tedy mám. Zachraňovala mě práce ze země, kde jsme spolu s Princem byli sladění a bavilo nás to.

Občas jsem se do sedla vyhoupla. Byla jsem plná divných pocitů, ani ne tak z koně, kterému jsem věřila, ale ze sebe. Neměla jsem tělo od porodu pod kontrolou tak, jak bych si přála, vysedávání bylo docela utrpení pro svaly pánevního dna (kdo zažil ví) a už vůbec jsem nemohla cválat ve vystátém sedu. Páteř se mi v půlce hroutila do všech stran, pánev byla hrozně rozplyznutá a měla jsem pocit, že se každou chvilku musí rozjet ještě víc. Ne, na koni mě to vůbec nebavilo.clanek-6

Zkusila jsem i pár tréninků pod trenérem a sbírala dech . Myslela jsem, že za mým “jezdeckým vyhořením” stojí určitě moje svalová neschopnost a čím víc vydržím, tím lépe a bude mě to zase bavit. Začala jsem pravidelně cvičit, zpevnila jsem břicho, shodila kila, i tonus pánevního dna se zlepšil a nemusela jsem už tasit intimky (co kdyby). A pak jsem se opět vydala odhodlaně do sedla a sama na jízdárnu. Ovšem přišlo opět zklamání, došla jsem na jízdárnu , udělala dvě kolečka a zahodila otěž. Princ postupně hlemýždím krokem dojel až do středu a zastavil. Nebránila jsem se. Jen jsem si vydechla a cítila známý šutr na hrudníku říkající:”Co tady jako dělám?” Poplácala jsem koně, slezla, povolila jsem podbřišník a šla domů. Vyprávěla jsem mu, jak s tím seknu, že mě to už netěší.

Byla jsem vážně zklamaná, myslela jsem, že nabráním formyse moje chuť jezdit vrátí. Ale nic! Neměla jsem chutě klusat, cválat, jet ven a ani na toho koně vylézt. A tak jsem se na sebe rozčílila. Bylo mi hrozně líto toho, že jsem pohořela a vlastně i vyhořela. Nedalo se nic dělat, naordinovala jsem si oraz. Dva týdny jsem za koněm ani nepáchla a přemýšlela o tom, co budu dělat. Pak mě napadla spásná myšlenka. Když mě to nebaví takhle, zkusím to jinak. clanek-1Oživím si léta strávená v JS Hobit Domašova a skočím na něj bez sedla . Nápad za všechny prachy, který musel vyjít! Dříve jsem jako malá jezdila na koních bez sedla a uzdečky.

Po poli, lesem a všude možně. Byla to zábava. Na jízdárně jsme měli “hernu” plnou podivných skoků, překážek a přelézacích kopečků. To by mě mohlo zase vrátit do stavu “mám chuť jezdit” , protože tehdy mě to bavilo. Hned následující den jsem vyzkoušela jízdu bez sedla. Auuuu au. To to bolelo. Nespadla jsem, ale kéž bych raději spadla na budku. Bolest pocházela od odřených intimních partií. Princ má totiž velmi dlouhý a výrazný kohoutek. No co Vám budu povídat, tohle byla slepá ulička. Nebyla jsem schopná ani nacválat. Zaprvé to bolelo, zadruhé klouzalo a zatřetí jsem neměla nic, co by mě aspoň psychicky na tom koni udrželo.

A tehdy se my zapletl do cesty můj první fellsattel . Jeden z našich dodavatelů jezdeckých potřeb mi nabídl vyzkoušet tyto pady na vlastní kůži. Ale já tomu nerozuměla, ani moc nevěřila. Přesto mě přemluvil a poslal balíček s mléčně bílým zázrakem. Můj první fellsattel byl Christ Pro, který vypadá jako velmi měkký polštářek s podbřišníkem. Také tak na první pohled působil. Navíc byl velmi lehký a nemá žádnou kostru. Vyzkoušela jsem ho hned následující den. Byla jsem natěšená co že se to tedy vlastně stane a jaké to bude. Moc jsem “polštářku” nevěřila . clanek-3Četla jsem hodně skeptických názorů, ale reálně jsem ničemu moc nevěřila. Nasedlala jsem fellsattel na koně a šla ho vyzkoušet. Problém byl na něj vyskočit. Musela jsme najít vyvýšené místo, z kterého jsem mohla nasednout. Ale to nebylo zase až tak překážkou. Jakmile jsem našla vhodné místo a vysedla, upravila jsem si otěže a pokynula koně k jízdě. Princ byl trochu vyjevený, jak to, že mě takhle cítí. A já jsem byla popravdě také dost vyjevená. Jeho kohoutek jsem vůbec necítila, sedělo se mi velmi pohodlně a nikde mě nic netlačilo. Pad se ani nehnul. Zkusila jsem naklusat a okamžitě mě realita udeřila do obličeje ! Ihned mi bylo jasné, že se koně držím za hubu a jsem v předklonu. Nedokázala jsem se pořádně posadit. Jen na pár pokusů to vyšlo ale hned jsem balanc zase ztratila. Bylo to děsné! Musela jsem slézt dolů. Takhle se nedá přeci jezdit! Ten den jsem ježdění nechala a jela domů. Po cestě se mi můj zážitek rozležel a z prvotního naštvání se na fellsattel se moje zloba přeorientovala na mě samotnou. Za svoje chyby můžu jen já a byla jsme hloupá, že jsem je za celou dobu neřešila. Dokázala jsem si přesně spojit svůj problém s předkláněním v sedle, s nemožností dobře vysedět cval, s tuhostí v oblasti lopatek a beder při jízdě. Polil mne pot. Já jsem celou dobu takhle jezdila a ty následky na mně jsou evidentní, ale co kůň! Ten musí být po mém stylu jízdy celý křivý a zatuhlý.clanek-4

Nedalo mi to a v jízdě ve fellsattelu jsem pokračovala následující dva týdny. Bylo to čím dál lepší a dokázala jsem již klusat a zcela napravit svoji tvrdou ruku. Kůň byl evidentně spokojenější než kdy předtím. Záda měl naprosto v pořádku, žádné otlaky se nekonaly, ani citlivá místa. Princ byl spokojenější a já také. Konečně jsem chodila plná elánu a těšila jsem se na jízdu a lekci. Zaměřovala jsem se na naprosté základy. Pouze chodit v kroku, kroužky, zastavit naklusat, kroužky, zastavit. A precizně a bez napětí. Bylo to báječné.

Po nějaké době jsem usoudila, že se vrátím do sedla. Zkusím, co fellsattel udělal s mým sedem. Princ se na sedlo netvářil. Neměl ho rád a hned od první chvíle v něm byl kyselý jak citrón. Ani já jsem se už necítila. Sedlo bylo tvrdé, nekompaktní, bylo tam hrozně moc materiálu mezi mnou a koněm a já si uvědomila, že ho vlastně vůbec necítím. Seděla jsem na něm, ale ve skutečnosti jsem cítila jen pramálo z toho, co skutečně podemnou dělal.

Seděla jsem na sedle a ne na koni. Viděla jsem jak kráčí, jak se krk hýbe tam a zpět, ale necítila to. Bylo to jakoby mne někdo odstřihl od komunikačního kanálu. Nulová odezva a nulová komunikace. Sedlo šlo z domu. Už jsem se k němu nevrátila a raději ho prodala za malou sumu a kompletní, aby mne to nesvádělo.clanek-5

Nyní pracujeme s Princem ze země dle metody Akademického ježdění a snažíme se vzdělávat co to jde. Chci mému koni pomoci srovnat jeho tělo do latě a napravit to, co jsem nejen já svým ježděním napáchala.

Díky za přečtění, doufám, že i Vám, kteří máte podobný problém, můj článek pomůže.

 

 

Helena Lachowiczová

http://www.equiworld.cz/index.php