Jak se učí koně Převalského

To, že se ZOO Praha nemalou měrou zasloužila o záchranu koně Převalského, jste se mohli dočíst i v našem loňském rozhovoru s panem doktorem Evženem Kůsem, který najdete zde.Kun_Prevalskeho_Len_03_foto_Tomas_Adamec_jpg_thumb

Rovněž nás zajímalo, jak se vlastně pracuje s těmito koňmi, aby ošetřovatelé mohli zvládnout základní úkony a s tím související oddělení koní do odstavných výběhů nebo vstup do vnitřních boxů. S koňmi se pravidelně trénuje a bez dobrého vztahu mezi člověkem a zvířetem to rozhodně nejde. Zoo používá u tréninku ostatních divokých druhů zvířat metodu pozitivního posilování. Nemusí tak zvířata uspávat při každém zásahu veterináře nebo ošetřovatele, i několikatunový sloní samec se dá naučit pravidelnému ošetřování kopyt a kontrole dutiny ústní. ZOO byla v roce 2011 za úspěchy v  tréninku zvířat oceněna mezinárodní porotou na celosvětové konferenci Animal Behavior Management Alliance v USA.

Zajímavý byl způsob trénování hřebce Lena, který se narodil v polodivokém chovu na širokých pláních Ukrajiny a k lidem se vůbec nepřiblížil. Kontakt s ošetřovatelem dlouhé měsíce nepřipadal v úvahu. V tomto případě trenér, pan Šusta, zvolil kombinaci přirozené komunikace a metody pozitivního posilování. Aby se naučil kůň člověka následovat a nechal se oddělit od stáda, přes úzký dvorek do odstavného výběhu. Trenér začal s metodou, jakou používají koně mezi sebou. Hřebce odháněl a čekal na jeho signál, který znamená – „chci s Tebou spolupracovat“. V tom momentě následoval zvuk klikru a hozená odměna a trenér zůstává otočený zády a v submisivní poloze a zve koně, aby šel za ním . Dál už se hřebec učil jen člověka následovat víc a dál, za zvuku rolničky, který značí – „pojď za mnou“. Hřebec ho postupně následoval i velmi úzkým dvorkem, což pro něj nebylo jistě příjemné. Cílem nebylo hřebce zkrotit, ale postupně a po malých krocích ho naučit výše uvedený úkol.

S klisnami koně Převalského ošetřovatelé pravidelně trénují od roku 2011 převážně metodou pozitivního posilování. Klisna pochopí, že zvuk klikru (nebo určité slovo, písknutí, lusknutí prsty atp..) znamená – „teď jsi to udělala správně“. Následuje hozená odměna. Cvičení je pro zvířata často velká zábava a těší se na něj. V tréninku s klisnami došel odborný tým ošetřovatelů tak daleko, že klisna vejde to boxu, box se zavře a ona zde v klidu vydrží i určitou dobu. Zvyká si na různé zvuky. Například zaklepání na dveře boxu, které zní stejně (narozdíl od hlasu různých lidí), znamená, že vejde člověk. Snahou trenérů není koně ochočit nebo na sebe nafixovat, cíl je stále stejný – bez stresu dokázat se zvířaty manipulovat, když je to zapotřebí.

Klisna není ničím svázaná ani držená, nemá ohlávku, zkrátka nic. Přesto si nechá sáhnout na tělo, na nohy, vyčistit kopyta i prohlédnout zuby. Znovu je dobré podotknout, že toto všechno se zvířata učí po malých krocích a mají vždy na výběr zda chtějí ukončit trénink, nebo v něm pokračovat.

 

Zdroj: ZOO Praha

foto: Tomáš Adamec, ZOO Praha