Každý začátek je těžký…

Každý začátek je těžký, aneb přestaňte to na chvíli řešit…

I když si to tak přejeme, začátky okolo koní ideální většinou nebývají. Tak, jako naše představy o krásných poslušných koních, zelených pastvinách a větru ve vlasech, dostihne skutečnost nejčastěji ve formě děravých holínek, spousty bláta, vidlí, lopaty, zmrzlých prstů, propocených trik a také koní, kteří jsou buď příliš líní nebo hbití, nebo nás moc nerespektují a dávají přednost trávě před našimi snahami. Stejně tak se naše prvotní vize v oblasti přirozené komunikace s koňmi –  plné lehkosti, svobody a jízdy bez sedla, nelítostně přemění v realitu, kdy jen máloco zůstane opravdu takové, jaké jsme si vysnili. Proč tedy to všechno? Protože stejně tak, jako se vyčasí po každé bouřce, se díky trpělivosti poštěstí a můžeme zažít onu volnost a společnou radost ze vzájemné spolupráce.

ilove

Pro začátek je dobré spolu s vlastním vzděláváním se z knížek a internetových serverů, navštívit několik kurzů, které nám pomohou vše lépe propojit a pochopit. Často si totiž pod pár písmeny můžeme představit jiné postupy a reakce a potom se divíme, že se nemůžeme dobrat nějakého výsledku. Lektor na kurzu nás upozorňuje nejenom na naše chyby, ale také na koňské reakce, kterých si naše nevytrénované oko nemusí všimnout.ferdouš

         Na kurzech a v knihách týkajících se horsemanshipu se velmi často dozvídáme, že s každým výcvikem, kdy budeme chtít koně něco naučit (nebo naopak odnaučit), bychom měli začínat vždy u sebe. Pro své koně bychom se měli stát lepšími, hodni jejich důvěry a respektu. Zkrátka bychom si měli uvědomit zodpovědnost, která na nás nejen vlastnictvím, ale i samotnou manipulací s koněm padá. Například při mnohdy samozřejmých věcech, jako je uvazování koní  nebo odvádění koně od stáda, si jen málokdy uvědomujeme, že kůň neví, jestli bude uvázaný pár minut nebo hodinu či den … a kůň neví, kam ho odvádíme a jestli se ke stádu ještě vůbec vrátí. Bylo by tedy vhodné, když už po koni vyžadujeme, aby svěřil vlastní život do našich rukou, si jeho důvěru opravdu získat.ferd

Začínáme pracovat ze země. Postupně navazujeme na to, co koník už umí a nakonec práci ze země můžeme přenést do sedla. Nedá se nic uspěchat ani vynechat. Způsob učení vychází z toho, že kůň nám chce vyhovět, jen řeší, jak na to. Povel musí být srozumitelný, má vycházet z toho, co koník už umí. Koně nesmí nad sebou cítit tlak našeho očekávání nebo netrpělivosti. V každé situaci se máme chovat tak, jako bychom měli spoustu času. Kůň se učí v uvolnění, nikoliv v tlaku.  To, že něco udělal dobře pochopí, když okamžitě tlak uvolníme a uvolníme i sami sebe, pohladíme ho a slovně pochválíme.  Nově naučená velká věc si zaslouží odměnu v podobě třeba úplného ukončení cvičení a procházky s koněm jen tak na vodítku.

Nepokládejme si velkých cílů. Začínejme se základními a jednoduchými požadavky, cviky,… a teprve postupně přidávejme na obtížnosti. Chtějme málo a dostaneme hodně. 🙂  Chvalme sebemenší úspěchy.

 

Jak už jsem psala v úvodu, každý máme své dny, lepší i horší. Proto je dobré někdy přestat vše řešit a pro změnu trávit čas s koněm ve výběhu a nic po něm přitom nechtít. Sedět tam a číst si. Ať vidí, že ve vztahu s ním nejsme jenom, když po něm něco chceme.lenka-kavkova

Takže, hlavu vzhůru 🙂 ,  začátky nebývají jednoduché a často se vracíme o několik kroků zpět, přes to všechno se vyplatí vytrvat, protože veškerá snaha a láska, kterou do koní vložíme, se nám vrátí 🙂 , a to ještě ve mnohem větší míře, než jsme si kdy troufali představit.

 

–Život je krásný, koně ho dělají krásnější–

Lenka Kavková

foto: Tomáš Hlaváč, Lenka Kavková