Komunikační Maraton se Zuzkou Prokopovou

Jak vlastně celý Maraton probíhal a jakým způsobem studenti a koně pracovali, se dozvíme jak ze strany tvůrce a organizátora – tedy Zuzky, tak i ze strany jedné ze Zuzčiných studentek – Silvie Rybníčkové.

Letos proběhl již druhý úspěšný ročník Komunikačního Maratonu na Moravě na Ranči Loučka – domovské stáji Zuzky. Tato jedinečná akce, vytvořená pro Zuzčiny pokročilé studenty a koňské „pacienty“ všech kategorií, se i letos setkala s velkým úspěchem.

Každoročně se v druhé polovině srpna sjíždějí na Ranč koně z celé republiky, aby se zde ve 14 dnech intenzivního tréningu posunuli za hranice svých možností. Několik vybraných pokročilých studentů tak má možnost pod Zuzčiným dohledem sáhnout si na systém profesionálního výcviku, kdy s koňmi pracují jednou denně se Zuzkou a podruhé sami v rámci plnění „domácích úkolů“ na druhý den. Vždy v podvečer pak následuje rekapitulace, ve které se zhodnotí průběh dne s jednotlivými koňmi a porada s plánem na další den.CSC_8692 (2)

Letošní ročník bylo v Maratonu přihlášeno 9 koní. Každoročně je do vyhlášení stop stavu možnost přihlásit koně v jakémkoli stupni výcviku, věku i pohlaví. Letos to vypadalo takto:

 

 

  1. Konrád: 4 letý hřebec irského tinkera. Dovezený z nedomestikovaného stáda v Anglii k účelu plemenitby v ČR. Tento „Plachý Hoch“ u Zuzky strávil měsíc a půl před Maratonem jako přípravu. V této přípravě zvládnul kontakt s lidmi, základní ošetření a přípravu na obsedání s madly. Na Maratonu se chystal především k samotnému svodu s vodičem, znecitlivoval na podněty, především předmětů a neznámých (později už známých) osob ve svém okolí.
  2. Arven: 2 letá kobylka PH v přípravě na obsedání absolvovala výcvik s madly, ovládání na dvou lonžích v kroku a klusu. Také byla zpracována žádost na spreje a koupání pod hadicí a vyslání na kruh.
  3. He´s My Hero: 2 letý hřebec QH příprava na obsedání, práce s madly a ovládání na 2 lonžích v kroku a klusu, vyslání na kruh – nacválání.
  4. Loretta: kobylka ČTxchladnokrevníka. Zpracování gymnastiky pod sedlem na ohlávce. Aktivace zádě ve všech chodech, přechod z vytažení dopředu – dolů na přilnutí.
  5. Safara: přecitlivělá kobylka ST. Zpracování gymnastiky pod sedlem na ohlávce. Aktivace zádě, sebenesení, odstranění nežádoucího“schovávání se za otěž – rolování“ a vytrhávání otěže z rukou, jízda na volné otěži ve všech chodech a přilnutí. Tato kobylka však nejvíce práce udělala na celkovém zklidnění.
  6. Dahab: mladá shagya – arabská kobylka. Zcitlivění na ohlávce, gymnastika pod sedlem, celkové zklidnění, přilnutí ve všech chodech. Práce na postupném shromažďování.
  7. Brigitte: mladá ČT kobylka s problémovým chováním k cizím lidem. Zpracování problému stavění se na zadní a „strašení“ při práci. Práce ze země, práce na 2 lonžích. Přestože na Maratonu běžně studenti dostávají koně přidělené na celou dobu svého pobytu, této kobylky se v rámci zpracování problémového chování každý den střídali.
  8. Skaut: valášek QH po roční podsedlové pauze (po úraze) měla Zuzka se svými studenty za úkol tohoto koníka nejen „rozjezdit“, ale také změnit uzdění na bezudidlové, na spolehlivou práci na jízdárně i v terénu.
  9. Sherry: 7 letý arabský valach ve fázi obsednutí. Základní přiježdění na ohlávce, celkové zklidnění a spolehlivost pod sedlem.

CSC_7489maraton 3

Za čtrnáct dní práce, si studenti i koně mohli sáhnout na své limity a posunout se za hranice poznání. Výcvik koní, probíhal tradičně v dobré náladě a koně dosáhli ve 14 dnech nečekaných výsledků. Zajímavé a již druhý ročník potvrzené je, že správně nastavená práce, v logických, postupných krocích koně nepřestane bavit. I přes velmi intenzivní (2x denně) tréning na jízdárně (podle zadání úkolu střídavě i v terénu) koně i na konci Maratonu šli studentům v ohradě naproti. Těšíme se za rok.  🙂

maraton 1

Autor: Zuzka Prokopová

http://www.zuzkaprokopova.cz/

http://rancloucka.cz/

Foto: Zdeňka Newiaková, Klára Urbánková

 

Čtrnáctidenní Maraton je vlastně intenzivní trénink pro Zuzčiny pokročilejší studenty a koně z různých koutů naší země. Tyto koně a studenty si Zuzka pečlivě vybírá a následně majitele koní a vybrané studenty osloví, zda by o tento trénink měli zájem.DSC_7819

Úvodem bych chtěla říct, že já jsem se zúčastnila druhého týdne tohoto intenzivního tréninku. Byli zde koně různého věku i stupně výcviku. Celkem jsme měli k dispozici 9 koní. Většinou vyšli dva koně jednoho člověka (jeden na výcvik ze země a druhý ze sedla). Ze země jsme pracovali hlavně s mladými koňmi a to především na přípravě na obsedání. První týden všichni účastníci zjišťovali, co si mohou, nebo nemohou s přidělenými koňmi dovolit a pod dohledem Zuzky řešili již vzniklé problémy, nebo jen dál vedli již započatý trénink (dle přání majitelů koní). Každé dopoledne se trénovalo pod Zuzčiným dohledem a odpoledne si účastníci sami plnili svoje „domácí úkoly“. To znamená, že se s koněm zopakovalo to, co se ráno naučil, aby si to lépe zapamatoval a další den dopoledne bylo na co navázat.DSC_8070

Já jsem přijela v pátek ráno a byla mi přidělena Safara – kobylka Slovenského teplokrevníka a Conrad – hřebec (Irského coba). Oba koníky mi předával Martin, který s nimi pracoval první týden.

Safara měla původně problém s nadměrným ohýbaním hlavy, chodila s hlavou za kolmicí a byla přecitlivělá na jakýkoli tlak na ohlávku. Také špatně psychicky zvládala cvičení na místě (ustoupení zádí, ustoupení předkem, stání v klidu). Martin mi ji dal ve stavu, kdy už zvládala příjímat pochvaly a stát u toho. Měla rozpracované ustupování zádí i předkem, krok, klus a cval na volné otěži a učila se správné držení hlavy dopředu a dolů. My jsme v tom druhý týden pokračovaly. Snažila jsem se jí, pod vedením Zuzky vysvětlit, že se nemusí schovávat za otěž pokaždé, když si otěž vezmu do ruky. Dopracovaly jsme se do fáze, kdy byla schopna chodit na přilnutí na kolmici, nebo lehce před ní, ve všech základních chodech. Byl to u ní obrovský kus práce a po psychické stránce jí to velmi pomohlo.

Jak jsem se již zmínila, dalším koněm, se kterým jsem pracovala, byl Conrad.

Conrad je hřebec, kterého k Zuzce přivezli již několik měsíců před maratonem. Tento divoký hřebec, dovezený z Anglie, se měl na ranči socializovat do fáze, kdy se bude schopen zúčastnit svodu. Zuzka měla s Conradem vyřešené nasazovaní parellky, vodění, čistění, zvedání nohou a další základy socializace, které jsou nezbytné pro jeho další pokroky. Martin ho první týden učil naklusání na ruce, „osahávání“ různými předměty (podsedlová dečka, madla….) a také to, aby se od něho nechal ve výběhu chytit. Toto se myslím druhý, nebo třetí den podařilo a to i bez Zuzčiny asistence. Já jsem s Conradem řešila vše od začátku, protože novému člověku nevěří a jeho důvěru si musí každý sám získat. Začali jsme voděním, klusáním, osahávaním. Další dny jsme k tomu přidali sedlo a třmeny, které mu působily největší problém. Po pár dnech se jimi už přestal zneklidňovat. Jako zkoušku důvěry jsme zkusili pověsit na madla pytle plné slámy a já jsem se snažila snížit jeho reakce tak, aby neprchal, ale maximalně poodskočil. DSC_7790Nakonec se nám podařilo jeho prchání úplně eliminovat a bylo na něm vidět, že opravdu přemýšlí nad tím, jestli je opravdu lepší utéct, nebo zůstat stát a nechat se podrbat. Poslední dny jsme pracovali na tom, aby se nebál přistoupit k sudu, zatěžovali jsme třmeny a připravovali jsme ho na práci na dvou lonžích. Udělal obrovský pokrok kupředu a čím víc rostla jeho důvěra ve mne, tím vice si nechal líbit.

Každý večer, poté co jsme dojezdili a docvičili, proběhla rekapitulace celého dne. Řekli jsme Zuzce, co pro nás bylo přínosem, nebo to co se nám naopak úplně nepovedlo. A také to, jak proběhla odpolední samostatná práce. Někdy bylo opravdu těžké to po náročném dni vydolovat z hlavy a utvořit souvislou větu, ale bylo to potřeba. Často se nám v hlavě rodily zajímavé a někdy i užitečné nápady.

Pokud mám hodnotit, tak byl tento Maraton velice prospěšná záležitost jak pro mě, tak pro další účastníky. Celý výukový Maraton mně hodně posunul dál, jak v ježdění, tak při práci ze země. Až u divokého koně si člověk teprve uvědomí, jak křehká je rovnováha mezi tím udělat krok dopředu nebo deset kroků zpět.

Věřím, že i majitelé byli spokojeni s pokrokem svých koní, tak jako my, co jsme je měli v péči. Přiznám se, že i já jsem tam s sebou měla svoji kobylku a jsem velmi ráda za to, jakou práci tam s ní Klára a Zdeňka odvedly. Po těchto úžasných čtrnácti dnech jsem si domů vezla úplně jiné zvíře.DSC_8166

Díky všem, kteří nás učí koním porozumět a alespoň trochu poodhalit krásu jejich duší. Především naší kamarádce a trenérce Zuzce, která chce, aby lidí, kteří se snaží koním porozumět, bylo co nejvíc…..

Autor: Silvie Rybníčková

Foto: Zdeňka Newiaková, Klára Urbánková

 

Moc děkujeme Zuzce i Silvii za velmi zajímavé povídání, za jejich postřehy a dojmy. Možnost účastnit se Maratonu a nasbírat tolik zkušeností pod odborným vedením, byla jistě pro všechny Zuzčiny studenty velká příležitost a cenný zážitek.