Kopyta a voda

Za časů mého dětství stráveného v jezdeckém oddíle bylo normální, že se koním jednou týdně mazala kopyta Cornusanem. Proč – to nám nikdo nevysvětlil, prostě se to tak dělalo. Kopyto po jeho aplikaci vypadalo opravdu krásně a zdravě. Nicméně dnes se už ví, že tímto ošetřením se kopyto zvenku uzavře před vstupem vlhkosti do rohoviny. Rohovina kopyta neobsahuje žádné mazové žlázy, ani koně si v přírodě sami kopyta žádným způsobem nemastí. Kvalita rohoviny se působením tuků a olejů tedy nezlepší. Naopak – to, co kopyto opravdu potřebuje, je voda.

Kopyto je od přírody vybaveno tak, že je schopno přijímat vodu. Nahoře u korunky má tzv. glazuru, která chrání a zároveň udržuje vláhu v korunkové škáře. Nejvíce vody obsahují měkké struktury – patkové cibulky a střelka, méně pak kopytní stěna.

Stav kopyt by měl odpovídat prostředí, ve kterém kůň žije nebo pracuje. Kopyto se přizpůsobí prostředí, adaptuje se. Stav kopyta závisí také na genetice a výživě.

Podmínkou kvality kopyt je aktivní pohyb – hydratace nebude fungovat, když bude kůň stát celý den nehnutě u balíku sena a hned vedle bude mít napáječku. Pohyb zajišťuje hydrataci kopyta zevnitř, neboť přivádí do kopyta krev, která ho vyživuje.

voda 2

Jako u všeho však platí – stop extrémním stavům, neboli – všeho s mírou. Ať už extrémní nedostatek nebo přebytek vody není pro kopyto dobrý.

 

 

 

  • Kůň nemůže být konstantně v mokrém prostředí po dlouhou dobu a to platí i o  blátě nebo mokré podestýlce. Rohovina se stává méně odolnou, dochází k zeslabení chodidla, mykózám, hnilobám střelky a častěji se může vyskytovat „nemoc bílé čáry“.

 

  • Při extrémním suchu je nutné zajistit kontakt kopyt s vodou. Voda zajišťuje, že mechanické vlastnosti kopytní rohoviny jsou takové, že nemůže dojít k popraskání a deformaci rohoviny. Jak už bylo zjednodušeně popsáno výše, čím měkčí typ rohoviny, tím více potřebuje (obsahuje) vodu. Při vysušení tedy nejvíce trpí rohovina střelu a rohovina bílé čáry. Vyschlá rohovina se scvrkává, láme se a drolí se. Kopytní stěna a chodidlo mají odlišné uspořádání, když je stěna kopyta příliš vysušená, dochází k podélným prasklinám. Na odřezku rohoviny – například po strouhání – si můžeme ověřit, že během několika dní dojde po seschnutí k zmenšení odřezku na polovinu a ke změně tvaru (ke zkroucení) a je poměrně snadné ji rozlámat. Se ztrátou vlhkosti se tedy snižuje pružnost rohoviny. To dále vede k omezení fungování kopytního mechanismu, tedy ke snížení prokrvování kopytní škáry a dalších struktur v kopytě s podobnými důsledky, jako má podkování. Dlouhodobé vysychání rohoviny vede k zúžení kopyta se všemi riziky, které zúžení kopyta vytváří. Dále vede ke vzniku povrchových prasklin, zvětšení pórů ve struktuře pojivové rohoviny, což umožní sporám plísní dostat se hlouběji do struktury rohoviny.

Pro zdravé kopyto je nejlepší udržovat vlhkost rohoviny co nejblíže průměrným hodnotám.

Co tedy dělat při extrémním dlouhotrvajícím suchu? Koně v přírodě téměř vždy pijí z hladiny ať je to hladina potoka, řeky, vodní nádrže, či pramene. Koně přitom vždy stojí kopyty ve vodě. hříbátkoMajitelé koní by měli prostředí, kde chovají koně přizpůsobit tak, aby si koně svá kopyta namáčeli sami při napájení. Lze to řešit brouzdalištěm, do kterého koně musí vstoupit vždy, když se chtějí napít. Ideální je také mít ve výběhu trek s přechodem přes potok. Pomoci může ranní rosa a pravidelné plavení koní. A v neposlední řadě, jak zde již bylo zmíněno, motivace k pohybu.

 

 

 

 

 

 

zdroj: kniha Strasser H. – Celostní ošetřování kopyt koní

http://www.kone-naboso.cz/ http://www.kopyta.com/

Foto: Aneta Hnyková