Kůň Převalského

 Kůň Převalského

Po vyhubení evropského tarpana zůstal posledním druhem divokého koně jeho asijský příbuzný – kůň Převalského. Kdysi byl rozšířen v rozsáhlých oblastech střední Asie, avšak počátkem 19. století, kdy byl objeven pro svět vědy, žil už jen v odlehlých stepích a polopouštích na pomezí dnešního Mongolska a Číny. Hlavní příčinou rychlého úbytku byla konkurence početných stád domácích zvířat a pronásledování koní lovci a vojáky ve 30. a 40. letech minulého století. Poslední divocí koně v přírodě byli spatřeni v letech 1968-69 v Mongolsku, v Číně v roce 1966. Od té doby je druh považován za vyhubený a jeho záchrana závisí od chovu v zoologických zahradách. V osmdesátých letech 20. století žilo v zoologických zahradách přes 500 koní Převalského. Proto se už mohlo začít uvažovat o jeho návratu do přírody. Začaly se vybírat vhodné lokality a jedinci, hledala se finanční podpora, zajištění transportu a následná péče v místě. Bohužel původní plány zoologických zahrad pro nedostatek financí ztroskotaly a iniciativy se chopily soukromé nadace a spolky ze západní Evropy. Ty také v roce 1988 dopravily první koně z Evropy do čínské stanice Jimsar a v roce 1992 také do Mongolska.

Zoologická zahrada v pražské Troji je jedním z významných chovatelů tohoto jediného žijícího druhu divokého koně a podílí se na jeho návratu do volné přírody. Koně Převalského chová nepřetržitě od roku 1932. Je známo, že měla řadu let koně Převalského ve svém znaku.  Od roku 1959 vede mezinárodní plemennou knihu, jejímž správcem je zoolog, RNDr. Evžen Kůs. Z plemenné knihy se můžeme dozvědět, kolik se v uplynulém roce narodilo hříbat, kolik zvířat uhynulo, dají se vyhledat rodokmeny. Je to cenné vodítko ke stanovení priorit chovu.

Pana doktora Kůse jsme se zeptali na několik otázek:

 

  • Kdy a jak se přesně dostal první kůň Převalského do pražské zoo?
ALI0005

Hřebec Ali, foto ze školního statku Netluky. Foto: archiv Zoo Praha

03a_Minka00011

Klisna Minka – foto ze školního statku Netluky.Foto: archiv Zoo Praha

Bylo to v říjnu 1932, kdy se ze školního statku v Netlukách u Uhříněvsi do pražské zoo přestěhoval hřebec Ali a klisna Minka. V Netlukách, kam tito koně přišli díky iniciativě prof. Bílka v roce 1921 z Halle, se do roku 1931 narodila 4 hříbata, prvním hříbětem v Troji se stala klisnička Heluš, které se narodila první jarní den roku 1933.

  • Jaké je nyní v pražské zoo stávající stádo a kdo (který hřebec) ho vede?

V současné době máme dvě chovná stáda – přímo v zoo, kde jej vede hřebec Len narozený v ukrajinské stanici Askania Nova, další koně máme pak na chovné stanici v Dolním Dobřejově poblíž Miličína, v oblasti tzv. České Sibiře. Odtud se koně vydávají na dalekou cestu do vlasti svých předků.

Celkově máme teď 31 koní.

  • Jak se řeší péče o kopyta u těchto koní?

Většina koní jak v Praze, tak na Dobřejově si kopyta bez problémů obrušuje. Pokud dojde k přerůstání, kůň se musí uspat a teprve pak se provede korekce, podobně jako u domácích koní.

  • Co se děje s mladými narozenými hřebečky?

Jakmile začínají dospívat, musí ze stáda pryč, protože koně Převalského jsou typicky harémovým druhem, kde ve stádě může být jen jeden vůdčí hřebec. Mladí hřebci bývají pak v zoologických zahradách a chovných stanicích drženi v mládeneckých (bakalářských) skupinách, stejně je tomu i v přírodě.

  • Prozradíte nám nějaké zajímavosti z plemenné knihy?

Většina koní dostává od svých chovatelů jména, která se pak zapisují do rodokmenů. Někdy v 80. letech minulého století si v jedné anglické zoo usmysleli, že budou koně pojmenovávat podle význačných představitelů tehdejšího Sovětského svazu a klasiků marxismu. Takže se objevil Marx, Podgornyj, Tichonov a došli i na Brežněva. Nám nezbylo nic jiného než jméno zařadit, naštěstí to bylo v anglickém přepisu Breshnyev, navíc tehdejší cenzuru asi ani nenapadlo, že by měla číst nějakou plemennou knihu.

  • Pražská zoo se úspěšně podílí na návratu koně Převalského do mongolské domoviny. Kolik koní tam již transportovala a jak se jim vede?
Klisna + hříbě KT

Klisna Lima, narozená v roce 2007 ve Slatiňanech žijící od července 2011 v mongolské rezervaci Khomiin tal zde v čevnu 2012 porodila své první hříbě. Foto E. Kůs

První koně do Mongolska odešli v roce 1998 – 1 hřebec a 2 klisny (jedna z těchto klisen – Zeta /narozená v roce 1994/ ještě žije a porodila v Gobi 10 hříbat, což je v historii návratu divokých koní naprosto unikátní), dalších 15 koní odešlo v letech 2011-2014 v transportech organizovaných Zoo Praha (téměř všechny klisny již v Mongolsku porodily). Koně přepravuje na místo letectvo České armády, což je další pozoruhodná věc, protože všechny aktivity jiných dopravců skončily s vyřazením letounů Antonov 26, které byly jako jediné schopny přistávat přímo v kamenité stepi.

 

 

  • Jak staří koně se tam mohou transportovat a jak vlastně samotný transport probíhá?

Ideální věk koně pro přepravu a hlavně aklimatizaci jsou 2-4 roky, mladí jedinci se daleko lépe přizpůsobují tvrdým podmínkám a hlavně náporu přirozených krevních parazitů, kteří jsou všudypřítomní. Transport probíhá letecky, koně jsou ve speciálních bednách. Po přistání jsou pak transportní bedny naloženy na nákladní vozy, které je dovezou až na místo vypuštění.

DSC_0075 (1)

Stádo volně žijících koní Převalského v mongolské Gobi. Foto E. Kůs

  • Za jak dlouho se koně aklimatizují, aby si zvykli na podnebí tamní polopouště?
IMG_1321

V zimní Gobi… (Foto: O. Gaanbaatar)

Po vypuštění v létě stráví v aklimatizační ohradě první zimu a na jaře jsou vypuštěni, aby si sami našly svůj domov a stádo. Většinou se stává, že nově příchozí klisny upoutají pozornost místních hřebců, kteří nemají žádný harém a pro ně není problém 2 metrovou ohradu přeskočit a „nevěsty“ si zajistit ještě předtím než se vydají na svobodu.

  • Jak vidíte budoucnost těchto koní?

Návrat koně Převalského je jedním z mála úspěšných projektů záchrany druhů, které byly v přírodě vyhubeny. V současné době žije v Číně a Mongolsku kolem 460 koní ve volnosti. Mohlo by jich být daleko více, ale doprava z Evropy je natolik složitá, že mnozí rezignovali. Někdy mi připadá, že svět o poslední divoké koně ztratil zájem, dnešní doba lačnící po senzacích takovým akcím moc nepřeje. Ale i v místech, kam se koně vrátili, jsou problémy. Divoké koně dnes už nikdo neloví, ale na v jejich domovině na pomezí Mongolska a Číny jsou obrovské zásoby uhlí, zemního plynu, zlata a dalších surovin….

Nicméně, dosavadní výsledky ukázaly, že návrat koně Převalského je možný a teď jde o to, aby světová veřejnost dala jasně najevo, že jí jeho osud není lhostejný.

 

Ali a Minka

Zámek Slatiňany….zde jsou dermoplastické preparáty – Ali, Minka a jejich 1. hříbě, které po porodu uhynulo. Foto: archiv ZOO Praha

 

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů ve Vaší práci.

 

 

Autor: RNDr. Evžen Kůs