Malé povídání s Václavem Vydrou

S panem Vydrou jsem se potkala asi třikrát, vždy okolo koní a musím říct, že je to charismatický a veselý člověk, ochotný a slušný a se svými koňmi to opravdu umí. Nedávno jsem ho požádala o krátký rozhovor.

Máte čtyři koně a se všemi moc pěkný vztah. Jak jste došel k tomu, že s nimi dokážete jezdit bez uzdění či bez sedla? Učil jste se přirozenou komunikaci? 

Mám už pět koní. A ta cesta k ježdění beze všeho trvala docela hodně let. Protože je do toho potřeba započítat všechna ta léta sbírání zkušeností, pokusů a omylů. Ale když to tak nějak dozrálo a já to asi po třech letech co jsem jezdil na svém prvním koni, zkusil, byl to úžasný pocit. Přál bych to každému, kdo jezdí na koni. No, a to byl teprve začátek. Přišli další koně a já do toho šel pořád jen intuicí žádnou komunikaci (ani přirozenou) Jagd Netolice April 2011 Gustav 2jsem se neučil. Až po čase jsem navštívil jeden kurz Honzy Bláhy. No, a pak jsem si hledal vlastní cestu a doposud jsem přesvědčený, že jde hlavně o vztah, důvěru a důslednost. A trpělivost. Třeba to trvá déle, ale ta cesta je krásná. Není to výcvik, je to cesta s koněm.

Který z našich českých „horsemanů“ či „horsemanek“ se Vám nejvíce líbí a proč? 

Já jich moc nepoznal, ale v podstatě si vážím každého, kdo se snaží s koňmi domluvit. Jakkoliv. Kdo si dokáže získat pozornost koně, jeho důvěru, aniž by lámal jeho osobnost.  A navíc se to třeba snaží i předávat dál. Potkal jsem se, jak už jsem zmínil, třeba s Honzou Bláhou, Františkem Špatným, Janou Plačkovou, Fredem Bednářem, Mílou Šimandlem, Vaškem Bořánkem….je jich dost, každý má nějakou svou cestu a způsob a od každého se člověk může něco naučit. Jen ten čas…. Ale stejně se člověk naučí nejvíc od svého koně. Jen ho vnímat…Hon Sudermuehlen 2011 3

Ve Vaší knize Můj rok s koňmi mě pobavilo chování Vašeho koně Gustava, neboť i já mám valáška s podobným charakterem. Jaký je Váš vztah nyní, zkouší na Vás občas něco? 

Jasně že zkouší, ale je úžasnej. Máme jeden druhého přečteného, ale stejně se občas překvapíme. Tedy většinou on mne  🙂 . Naposledy se na nějakém focení v Plzni v dosti pro koně stresujícím prostředí nějaké tovární haly rozhodl, že tam nebude. A klidně prorazil v cestě mu stojící diváky a odtáhl mě pryč. A ani mu nevadilo, že tam stojí ještě i Démon, který to ale snášel stoicky. No, bylo zavřeno, došel jsem si pro něj a vrátili jsme se zpátky. Šel. Takže přes to přese všechno, další bodík pro mne. Druhý den jsme jeli na hon a byl skvělý. Tam ho to bavilo.

Jak jste se svými koňmi trávil léto?

Na začátku července výlet se všemi koňmi a několika přáteli z Netolic na Slapy – jeli jsme 6 dní a bylo to krásný. No a pak jsme, jako každé léto, chodili hodně plavat do přehrady. Zajímavý zážitek jsem měl z výletu do Bosny, kam jsme se jeli podívat na divoké koně. Žije jich tam asi 400 na prostoru zhruba 150 km2. Našli jsme dvě stáda. Asi 60 a asi 250 koní. Byl to skvělý zážitek, vůbec se nebojí, člověk může chodit až k nim. Bylo to opravdu krásný.Hon Sudermuehlen 11.2010

 

 

 

 

 

 

 

Děkujeme za rozhovor.

Foto: Václav Vydra