Mluvte se svými koňmi

Sedím v autě, na cestě ke koním. V hlavě se mi honí myšlenky. Co cestou musím koupit k jídlu a taky nákup babičce. Ježiš, zítra v práci začíná audit. Lednice už dosluhuje, máme vůbec na novou? Zvládnu zaplatit všechny složenky? Ach jo, benzín je zase dražší a dražší. Musím rychle vykydat, abych stačila vzít koně aspoň na chvíli ven….A v takovém stavu přijíždím k ohradě. Koníci přiběhnou, řehtají, ale kromě letmého pozdravu ode mne odcházejí… Co je???

Ach ano, promiňte mi to moji milovaní chlupáčci…přivezla jsem k Vám jen samý stres a starosti.

Dnes už to vím, ale dlouho mi to nedocházelo. Hluboký nádech, výdech, zavřít oči. Vždyť jsem tady a teď. U svých koní, se svými milovanými koňmi. Zlatíčka moje, vždyť já se na vás tak těším, mám vás tolik ráda, co jste dnes dělali, jak jste se měli? Ano, mluvím s nimi, hladím je, drbu je na místech, kde to mají rádi. Už jsou u mne, všichni tři a užívají si to. Předhánějí se, který dřív mi nastaví břicho na drbání, nechají se hladit a vnímají má slova. Povídám jim, co budeme dělat, kam půjdeme.

Rozvážím jim seno, oni spokojeně baští a frkají a jdu čistit výběh. Přesto za mnou jeden po druhém chodí od kupiček sena, přijdou si pro pohlazení, pro pár slov. Vědí, že půjdeme ven, na procházku.

Někdy beru na vyjížďku jen jednoho z nich, povím mu, že se půjdeme projet a ostatní dva ujistím, že se za chvíli vrátíme a pak půjdu ven s nimi. Mluvte se svými koňmi! Rozumí nám totiž mnohem více, než si dokážeme připustit.IMGP5086

Někdy se mi stávalo, že jsem se pod vlivem starostí zrovna necítila ve své kůži a chystala se na vyjížďku. Ten můj strach koník cítí taky. Vnímá, že se něčeho bojím a to mu dává signál bát se taky. Vyjížďka pak nestála za nic a neužila jsem si ji ani já ani kůň. Naopak, když jsem v pohodě, klidná a vyrovnaná, koník je jistější a užíváme si to oba.

Někdy jsme jen tak spolu několik hodin, sedím u nich a hladím je, koně vedle mne stojí a odpočívají, dokonce si i lehnou. Je to neskutečně krásný pocit být jejich bezpečnou součástí.feudík

Zkrátka kůň odráží naše pocity, máme to všechno v hlavě a záleží jen na nás, jak s tím dokážeme pracovat.

Je mi bytostně odporné, když někdo zachází s koněm, jako s věcí nebo jako s nástrojem pro využití. Zažila jsem to mnohokrát. Ten někdo přišel do stáje, otevřel box a první co zahučel, bylo „uhniiii“. Hodil mu ohlávku na hlavu a vedl ho ven. Kůň neví kam jde, co tam bude dělat a zda se ještě vrátí….Dotyčný ho venku uvázal, začal trochu čistit a nadával mu do prasat, jako že co to je, že je tak špinavý. Pak na něj surově hodil sedlo a nauzdil ho pod pohrůžkou, ať kouká otevřít tu držku..

Když pominu tyto a ještě horší nechutnosti, setkávám se s neporozuměním i u lidí, kteří začínají pracovat s koněm ze země. Ano, naučí koně couvat, ustupovat zádí, předkem, vyslat na kruh a tak dále….Ale je to pořád stejné. Koník spolupracuje, pokud ho máme na vodítku a pomáháme si hůlkou nebo vodítkem. Ale dokázal by to, nebo chtěl by to udělat i bez pomůcek? Bez ohlávky, bez vodítka, bez pamlsku? Dokážete to, aby koník za Vámi šel z bodu A do bodu B, v nějakém místě zacouval, či obešel strom a přišel zase k Vám? Ano, jde to. Ale jde jen o to, že musíte začít u sebe. Oprostit se od starostí, od strachu, být v klidu a myšlenkou tady a teď. Jako kůň. Být v přítomnosti, spojit své energie a pak dojde k jedné krásné věci a tou je souznění. Koník bude reagovat nejen na to, o co ho požádáte, na řeč Vašeho těla, ale i na myšlenku a to je ten největší dar, který si vzájemně můžeme dát.

Věnujme se svým koním, mluvme s nimi, chvalme je, hlaďme je. Oni nám to tisíckrát vrátí 🙂 .

 

Autor: Lenka Kavková

Foto: Eva Veselá, Lenka Kavková