Můj život s muchaři

Ráda bych napsala pár vět o mém životě s koněm muchařem, nebudou tu žádné návody či extra rady a odbornosti, popřípadě důvody proč alergie na hmyz vzniká (to nemají jasno ani odborníci, neb je mnoho terorií), ale jen pár mých poznatků vedle koně trpícího letní vyrážkou. Asi to tak mělo být, ale máme dva koně a oba muchaře. Prvního koníka jsem dostala jako mladého, 1,5 letého hřebečka, před 6,5 lety. V té době jsem s alergií na hmyz neměla žádné zkušenosti a získávala jsem je postupně jak šel čas a letní sezóna se střídala jedna za druhou. Druhého koníka (kobylku) máme pátým rokem a už při pořízení jsem věděla, že kobylka má silnou alergii na hmyz, tedy šli jsme do toho už s vědomím, co nás čeká. P6300875Koníky jsme měli společně rok v ustájení, než jsme si našli vhodný domek s větší zahradou a mohlo se začít budovat zázemí pro nás i pro koně muchaře. Mít koně doma má obrovskou výhodu v tom, že člověk si vše udělá dle svých představ a přizpůsobí vše potřebám takových koní. Ač je to výhodou, i tak se dá muchavý koník zvládnout v ustájení, kde už záleží pouze na dohodě s majitelem stáje a zajištění několika podmínek pro to, aby to takový koník zvládnul.

Kobylka (shirský kůň) byla na tom podstatně hůře, než valach (fríský kůň) , který měl slabý projev alergie. U něj se projevoval nateklým krčním hřebenem, odrbáváním hřívy a kořene ocasu, mezi třetím a čtvrtým rokem přibyla vykousaná místa mezi předníma nohama.P6300864 Kobylka krom drbání hřívy a kořene ocasu měla boláky po celém těle, které si kousala, uši si odrbávala do krve a břicho měla rozkousané, srst byla matná bez lesku a v očích měla výraz „mouchy snězte si mě, mě je všechno jedno“. Nastalo zjišťování pomocí odběrů krve, které se zasílali do laboratoře v Laboklinu, na co vše kobylka je alergická. Doručeného výsledku jsem se zhrozila. Potvrzena alergie na hmyz, pyl, plísně a roztoče. Jednotlivě jsem ještě nechávala dělat specifikaci na hmyz, kdy nejvyšší stupeň alergie je na pakomára, následuje komár, hovado a nejmenší alergie je na muchničky.P6300860

 

Tak nám začal boj za lepší život pro koně s alergií. První na řadu přišla změna krmení. Poptala jsem vícero výživářů, dle rad jsem se začala vyhýbat obilovinám, tvrdému pečivu a jablkům, kupovala jsem bezobilovinné musli a dodávala oleje, česnek, bylinky a vitamíny. Můj sen byl míchat si koním vlastní musli, což jsem probrala s výživářkou a bylo mi schváleno a poupraveno. V současné době koním jako žlabové krmivo dávám dvakrát denně konopné slupky, extrudovaný len, extrudovaný ostropestřec, slunečnici, sušenou zeleninu (střídám červenou řepu a kořenovou zeleninu), karob, sezónně přidávám v zimě vojtěšku, na jaře pivovarské kvasnice, na podzim kopřivu a šípek. Koním dále dávám doplňky: selen, probiotika, alavis (kobylce). Česnek jsem vynechala, neb jsem nezaznamenala žádný účinek pro odpuzování hmyzu. Seno koně mají ad libitum v sítích s oky 5 x 5 cm.P7241568

 

Nutná byla i příprava na sezonu na odpuzování hmyzu. Nejúčinnější je použití letních síťovaných dek speciálně pro koně alergiky. Tyto deky oproti klasickým síťovaným dekám koni chrání větší část krku a větší plochu citlivého břicha. Mnoho lidí se ptá, zda je dobré nechávat deku na koní 24h denně, což já jsem pro, třeba z důvodu, že naše kobylka má velkou alergii právě na komáry.  Pro vhodnější použití dek doporučuji tyto testy udělat a v období nejvyššího výskytu hmyzu, na který je kůň alergický, tak můžete koně lépe chránit. Vybrat deku je celkem náročná disciplína. Buď máte koně krátkého, nebo kulatějšího, či s dlouhým nebo širokým krkem.  Určitě je lepší vzít deku větší, protože založit látku a sešít je jednodušší, než stříhat a nastavovat. Pak je problém sehnat síťovou pro obří koně, kdy máte možnost objednat například z Anglie, kde mají speciálku pro koně XXXL, cenově jsou tyto deky ale na vyšší úrovni,  ovšem s vynikající kvalitou. Nebo pak máte ještě jednu možnost, a to koni ušít deku, což momentálně jako švadlena začátečník poprvé zkouším.

 

Další důležitou součástí ochrany koně je maska. I těch jsem pár vyzkoušela a ne vždy byla spokojená. Někdy byly malé uši, tak jemná látka, že maska vydržela jeden den. Některé masky byly látkou nekvalitní, že se kůň  pod ní zapařil, přes jiné nebylo dost dobře vidět. Prioritou jsou pro výběr kvalitní masky následující podmínky: maska musí mít tmavou síťovinu, a to takovou, přes kterou já vidím koni na oko, látka na uších a lícnicích musí být světlé barvy a dobře savá – ne černá, která by přitahovala zbytečně teplo z horkých slunečních paprsků. Je dobré, když má maska delší nosní díl, ale tam je také jeden problém. Pokud koni přesahuje přes nozdry, což bývá účelem, tak dýcháním koně se síťovina vlhčí a chytá se na ni prach, a to nevoní zrovna příjemně a ještě více to hmyz láká, je tedy nutné to denně kartáčovat a omývat. Tento problém řeším založením a zašitím nosního prodlouženého dílu, který ve finále sahá těsně nad nozdry.P1015932

 

Dalším prostředkem na odhánění obtížného hmyzu jsou repelenty. Kupování drahých a ne zrovna moc funkčních repelentních prostředků pro koně jsem vzdala, když jsem zjistila, že spotřebuji láhev týdně. Zkoušela jsem domácí výrobu, například: voda s octem, alpu s hřebíčkem, bylinkový z levandule, esenciální oleje (levandule, tea tree, hřebíček, cedrové dřevo, citronela..atd.), nimbový olej, olej z indického buku. Zkoušela jsem různé kombinace a recepty, kdy kupodivu vše bylo účinné, však na stejné úrovni jako kupované repelenty. Ve finále už druhou sezonu používám domácí repelent vyrobený z vlašských zelených ořechů nakrájených na plátky, zalitých olejem a přisypávám do 5l sklenice celý pytlíček hřebíčku. Takto nechám louhovat celou zimu (stačí měsíc na sluníčku), pak sleji a koním potírám obnažená místa. Ořechový repelent je pro mě zatím jednička a nejvíce funkční. Z kupovaných je to Tiroler, který „krásně voní“.

Dále používám na citlivá místa koní, jako jsou pření i zadní mezinoží, vazelínové masti, kde opravdu nešetřím. Drobný hmyz se díky mastnému nedostane na kůži, přilepí se, či se přicpe. Vynikající jsou vazelíny s aroma levandulovým, aloe vera, měsíčkem a jakoukoliv bylinkou. Letos chci zkusit rozpustit kosmetickou vazelínu a smíchat ji s ořechovým repelentem.DSC_0347

Na trhu jsou i přípravky, které se začínají používat před nástupem hmyzí sezóny, tam patří například Killitch, který na základě benzyl benzoátu mírní projevy svědění. Ale jak to v našich končinách bývá, co je účinné, je špatně k sehnání.

 

Chránit koně zvenku je sice velmi důležité a účinné, ale je potřeba brát na vědomí, že vše pochází z koňského organismu, tedy nejnutnější je soustředit se na to, co kůň žere, jaké má hodnoty z krevních rozborů, pomáhat si doplňky pro správnou práci střev, jater, ledvin. Je tu ještě jedna velmi důležitá věc, a to koňská psychika, neb je známo, že muchařina se může projevit například prožitým stresem, při změně stáje, převozu, špatným zacházením, špatným prostředím, špatným složením stáda, špatným tréninkem, atd.

 

Velmi důležité je, jaké prostředí můžeme alergickému koni poskytnout. Nejhorší jsou situace, kdy si člověk nevědomky pořídí právě alergika a neví o tom. Buď jsou to zatajované skryté vady, kdy lidé tyto koně prodávají po zimě, nebo koně, u kterých alergie propukne po převozu do nového prostředí. Buď kůň putuje od majitele k majiteli, nebo si ho majitel natolik oblíbí, že si ho ponechá a začne bojovat a hledat cestu pro lepší život koníka. K těmto majitelům mám obrovský respekt, protože ti koně si nezaslouží být nechtění, potřebují lásku, oporu, péči…a lidé ve finále najdou v koni to, co by nikdy nenašli, a to je koňské nitro. Určitě vhodné prostředí pro takto postiženého koně jsou vysokohorské oblasti, kde je výskyt hmyzu menší, místo chemicky ošetřovaných polí jsou louky a pastviny, zima je delší a i v létě je tam o pár stupňů méně. Však ne každý má takovéto podmínky a i v teplejších oblastech je možné udělat koni příjemné prostředí. My si pro žití našli chalupu s větším ovocným sadem, kde nastal první problém. Hodně stromů a dva koně alergici. Buď bylo řešením všechny stromy vykácet, nebo to udělat tak, aby koně neměli ke stromům žádný přístup a tedy neměli žádnou možnost se o stromy podrbat. Vyřešili jsem to malým paddock paradise, stromy jsme zachovaliP1016014. Kromě ovoce dávají koním úžasný a potřebný stín. Když už zamezíte koním možnost  podrbat se, je celkem kruté nechat je napospas jejich trápení a musíme to vykompenzovat větší ochranou v podobě používání repelentů, masky a letní deky. Pokud si je někdo vědom, že se kůň  nesmí odrbat do krve, neb situaci to ještě zhoršuje, koně má v obdelníkovém výběhu s elektrickým ohradníkem, kůň nemá žádnou ochranu před hmyzem, tak je to docela sobecké a pro koně psychicky náročné. Tito koně, pokud jsou na noc boxovaní, se po návratu do boxu většinou válí po vratech a až hystericky se odrbávají. Přeci jenom je dobré koním dát možnost se podrbat. U nás to jsou futra od přístřešku, která se ještě doupravovala zaoblením trámů, aby nedošlo k podráždění kůže nebo k roztrhání deky. Přístřešek bohužel nemáme zděný a chladný, ale zvolili jsme vzdušný prostor, kdy je možné po celé délce a šířce odendat okna a příjemně tam proudí vzduch, který i ten hmyz odradí. Někdy však i venkovní vzduch stojí a je dusno i v přístřešku. Letos jsme to vyřešili stropním ventilátorem. V přístřešku či vnitřním prostoru, kde koně pobývají, je možné udělat domácí odpuzovače hmyzu, například domácí difuzéry, či na smirkový papír rozetřít česnek, použít ostré koření, nebo můžete poptat firmu, která se zabývá nátěrem domů a budov proti hmyzu (zde je důležité zamezit koňským tlamičkám přístup k takovým místům).P5050155

U míst, kde nejčastěji koně pobývají, mám v plánu vysadit hmyz odpuzující bylinky. Favoritem je levandule, ještě mě zajímá šanta kočičí, ale tam hrozí její sežrání naší kočičí tygřicí, neb je to oblíbená rostlina pro kočky. Důležité je také denní odklízení hnoje a nejlépe vícekrát za den. Je zajímavé pozorovat vývoj much, na hromádce čerstvého koňského trusu je za chvíli tisíce malých mušek a po 24h je hromádka obklopená černým filmem větších již narostlých much.

 

Každý, kdo přijde do kontaktu s takovým koněm, koněm muchařem a rozhodne se pro boj, tak si musí sám najít to, co vyhovuje jemu a  hlavně jeho koni. Je mnoho cest ke spokojenosti jak majitele, tak koně, ale je potřeba si vyšlapat tu vlastní cestičku. Je mnoho dobrých rad od lidí, co s tím bojují už pár let a celkem úspěšně, ale zrovna tyhle rady nemusí fungovat u Vás, je potřeba stále zkoušet nové a nové věci, kdy výsledkem bude zlepšení stavu a kůň se spokojenou dušičkou. Někdy opravdu pomůže jen lepší prostředí pro koně, pohodové stádo, jiné složení hmyzu v dané oblasti, že ani není třeba nějak moc zasahovat a snažit se. Někdy je ale potřeba, aby se sám majitel vložil do boje, a když jsou na to dva, tak už je to větší síla, a je šance ten  boj vyhrát. Pokud má někdo muchaře a nezvládá, nebo se nechce zatěžovat snahou o pomoc koni, tak by určitě neměl tajit tuto vadu při prodeji koně. Měl by se snažit najít pro koně vhodné prostředí a majitele. Muchařina není nemoc, je to jen šance, jak koně můžete víc poznat a mít s ním hlubší vztah a kůň Vám to vždy vrátí tím, že je mu lépe, a to za to stojí. Pokud přijdou dny, kdy máte pocit, že ten boj prohráváte, nepropadejte smutku a beznaději, je to jen výzva k dalšímu boji.

 

Autor a foto: Tereza Marešová