Povídání s Jirkou Podhajským (nejen) o kopytech

Jirka žije se svou rodinou na jihu Čech, vlastní několik koní a k nám jezdí strouhat koníky zhruba 5 let. Není propagátorem nějaké jediné metody nebo ideologie. Seznámil se více či méně se všemi hlavními proudy v této oblasti a dospěl k závěru, že teoretické znalosti a poznatky a principy hlavních metod je potřeba vhodně kombinovat s vlastními zkušenostmi. Dlouhodobě provádí korektury kopyt koní, kteří jsou využíváni jako koně rekreační, pro hiporehabilitaci, nebo amatérský sport.

Na svých stránkách Jirka publikuje zajímavé články, nejvíce mě zaujal článek na pokračování, s geniálním názvem Nepouštějte koně ven!!!, kde je vysvětleno, že se koně nemají pouštět ven, ale nechat se venku napořád.

Pro koně je tedy samozřejmě přirozené být stále venku, se svými stádovými druhy, mít možnost reagovat na teplotní výkyvy a pohybovat se. Pohyb, ale také terén, na kterém se koně pohybují, je pro kopyta nesmírně důležitý.

– Jirko, jak je to s kopyty koní v zimě, když mají málo pohybu, terén je většinou zmrzlý a koně přece jen raději stále postávají u krmelců se senem..?

Jedním slovem špatně 🙁 . Jako hlavní činitele bych ale neoznačil zmrzlý terén a postávání u sena, nýbrž stání v blátě a hnoji a zamrzlé rozšlapané bahno. Nazývejme věci pravými jmény, většina koní totiž stojí kolem sena ve vysoké vrstvě hnoje. To vše působí na koně několika způsoby.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Zimní výběh I 🙁

Zimní výběh II

Zimní výběh II

Zaprvé se jedná o chemicko-biologický činitel, tedy obsah čpavku v moči, který narušuje rohovinu kopyta, zejména bílou čáru a dále bakterie z tlejícího sena a výkalů, které tuto narušenou rohovinu vesele a s ohromnou chutí konzumují. Separovaná stěna, nemoc bílé čáry, hniloba kopyt, abscesy a další problémy jsou přirozeným důsledkem.

Zadruhé je to vliv mokra a měkkého povrchu v těchto krmných zónách, které společně působí, že kopyto, tedy především rohovina chodidla, je měkké a tedy neschopné dobře snášet tvrdý zmrzlý terén.

Zatřetí je to zmrzlé rozšlapané bláto, které vytváří pro koně naprosto nepřirozený, velmi trýznivý povrch.

Vzájemné působení těchto vlivů vytváří cyklus, v němž kůň s nahnilými, rozmáčenými kopyty vleze na zmrzlé hroudy, kde se hrozně otlačí, v důsledku čehož se vrátí zpátky na měkké, a snaží se prostát zbytek zimy ve hnoji.

– Co dělat teď, když končí zima a začíná jaro, potýkáme se se zmrazky v kopytech a velkým bahnem..? 

Koně u sena I

Koně u sena I 🙁

Koně u sena II

Koně u sena II

Vzhledem k tomu, jak dlouho mně trvalo napsat tyto odpovědi, přestal být problém se zmrazky aktuální. Za to se omlouvám, ale stejně odpovím. Teď třeba se především důkladně zamyslet, co během roku uděláme pro to, aby podmínky pro koně byly příští zimu podstatně lepší. Řešení je ve skutečnosti překvapivě jednoduché.

Nejprve je nutné se zamyslet nad tím, kde a jak koně krmíme senem a je potřeba to vymyslet a změnit tak, aby bylo možné zmíněný hnůj, tedy zbytky sena a výkaly denně uklízet. Jedno možné řešení je zpevněná plocha, což mohou být dva staré betonové panely, nebo plocha ze zatravňovacích rohoží, nebo další řešení, dle odborné fantazie. Velikost takové plochy musí být samozřejmě úměrná počtu a velikosti koní. Zatravňovací rohože, takzvané ekorastry, mají oproti betonu výhodu, že propouští moč přímo dolů a jsou tak z hlediska zoohygienického podstatně vhodnější. Stejné zpevnění je třeba vyrobit všude, kde koně stojí a vytváří hluboké bahno. V případě dostatku místa je možné oblasti, které hrozí být „rozhamtané“ ohradit a koně na ně pustit, až když povrch zmrzne. Dále je samozřejmě nutné každý den sebrat všechny „bobíky“. Pokud se to nechá týden, koně to zašlapou tak, že to uklidit nejde.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

Obvyklý standard

Druhou možností je krmit koně nikoliv na jednom místě, ale na velké ploše. Tuhle variantu praktikuji už mnoho let se sedmi koňmi a potvrzuji, že funguje. Každý den alespoň jednou, obvykle dvakrát, naložím kolečko vrchovatě senem, vyjedu na pastvinu a každých šest kroků udělám malou hromádku sena. Takhle vytváříme na pastvině z kopiček řady, kruhy a zítra udělám ženě srdíčko. Princip této metody spočívá v tom, že se zatížení kopyty rozloží na velkou plochu a ta se tudíž nezničí. Samozřejmě ani tady se není možné vyhnout dennímu sbírání bobíků. Sebrání veškerého trusu a rozvezení sena na třech hektarech při sedmi koních trvá hodinu a půl denně. Velikou výhodou je, že jsme díky tomu v každodenním kontaktu se všemi koňmi, také nemáme problémy s jejich chytáním, máme kontrolu zdravotního stavu a lépe než jinak vidíme, jak se ve stádě přirozeně chovají a užíváme si pobyt mezi nimi. Pravdou je, že během zimy to s ohledem na pracovní vytížení často provozujeme s čelovkou na hlavě, ale i to je zajímavá zkušenost.

Další podstatnou věcí je regulace výběhů v zimním období. U nás například z pěti hektarů pastvin v zimě používáme necelé tři, protože zbytek není v období, kdy je více mokro použitelný, aniž by ho koně zničili. Pravdou je, že ten vhodný a použitelný výběh je ten nejvzdálenější a navíc na kopci. Ale zase to prospívá i naší fyzické kondici;-). Důležité je si uvědomit, že zmrzlá pastvina koním nevadí, vadí jim zmrzlé rozšlapané bláto. Pokud tedy koně i něco rozšlapou, tak jakmile zamrzne, můžete je vyhnat na tu nerozšlapanou část a seno a vodu jim dát tam.

Na svoje stránky připravuji na tohle téma obsáhlý článek s mnoha fotografiemi, tak vám dám vědět, až bude. 

– Jaro je za dveřmi. Jak se připravit na to, aby se nám koník neschvátil z jarní trávy?

Akutní laminitida je v poslední době velmi rozšířený problém. Je rozšířenější, než si většina majitelů myslí, jelikož při korekturách kopyt se setkávám se známkami tohoto onemocnění u mnoha koní, jejichž majitelé si ničeho nevšimli.

I tomuhle se říká pastevní ustájení

Bohužel i takto vypadá „pastevní ustájení“

Jedním z významných faktorů je také to, že pastviny jsou na podzim vypaseny dohola a koně spásají jenom čerstvou trávu. V přirozených podmínkách by ji spásali spolu se stařinou, čímž by se snížila její koncentrace v krmné dávce. S fruktany u koní je to podobně jako s alkoholem u člověka – od určitého množství a koncentrace je prostě jedovatý. Pokud bude někdo konzumovat slabé 8° pivo a vypije během dvanácti hodin při těžké práci a přiměřené konzumaci potravin třináct takových piv, bude mít jistě alkohol v krvi, ale pravděpodobně nijak vysokou hladinu, nebude nejspíš vykazovat jasné známky opilosti a nebude třeba mít obavy o jeho zdraví nebo život. Vypije přitom přibližně takové množství etanolu, jako obsahuje půllitr vodky nebo jiného destilátu. Pokud ovšem do sebe někdo drcne láhev vodky na ex, je vysoká pravděpodobnost otravy alkoholem, včetně možnosti úmrtí.

Fruktany v jarní trávě jsou tedy nebezpečné v určité kombinaci množství a koncentrace, přičemž jedinci jsou různě vnímaví s ohledem na plemennou příslušnost, tělesnou konstituci a případnou předchozí incidenci. Určité jejich množství v organizmu je kritické a nelze si na něj postupně přivyknout. Dalším důležitým faktorem je, že množství fruktanů v trávě významně kolísá, zejména v závislosti na teplotách. Proto je potřeba, aby se majitelé koní vzdělávali a dokázali kvalifikovaně posoudit, kdy koně ne pastvu pustit a kdy ne. Hlavním zdrojem informací je v dnešní době internet, což má jednu důležitou výhodu a jednu důležitou nevýhodu. Výhodou je, že informací je dost a jsou hned a snadno dostupné. Nevýhodou ovšem je, že na internet píše spousta lidí, kteří o problematice ve skutečnosti nic nevědí a nekriticky přepisují a kompilují nezřídka i velmi pochybné zdroje. Často se tak objevuje spousta větších či menších nesmyslů, které nejen že nepomohou, ale mohou i dost uškodit. Proto je třeba informace kriticky hodnotit, konfrontovat navzájem, a zajímat se kdo je psal a na základě čeho.

Pokud se chceme vyvarovat akutní laminitidy způsobené jarní travou, je třeba se snažit, s ohledem na individuální citlivost konkrétního koně, řídit minimálně následujícími zásadami:

  • Podkritická koncentrace – žádný kůň by neměl jenom spásat jarní trávu, měl by mít dostatek sena a motivaci k jeho konzumaci v průběhu celého dne. Půl dne seno a půl dne pasení je jistá cesta k laminitidě (je to analogie toho alkoholu. Pokud je tráva s fruktany, schvátí se kůň za dvě hodiny, pokud se jenom pase. Kůň by si, obrazně řečeno, měl jednou kousnout trávy a dvakrát sena. Takhle může být na pastvě celý den. Pokud obě dávky sežere odděleně, je to ta lahev vodky na ex…. Motivace pro konzumaci sena je jeho kvalita a nedostatek inkriminované trávy).
  • Dostatek pohybu – pokud se kůň jarní trávy nažere k prasknutí a jen stojí a čeká, až se do něj vejde další tráva, rozhodně mu to metabolizmus fruktanů neulehčí. Pokud bude kůň mít dostatek pohybu a pást se bude „cestou“ zvládne to daleko lépe.
  • Správná výživná kondice – koně s nadváhou mají mnohem vyšší incidenci laminitidy. Důvodem je jednak prosté mechanické přetížení laminárního spojení nadváhou, dále pak skutečnost, že obezita je častou příčinou inzulinové rezistence, která způsobuje zásadní zvýšení citlivosti laminární škáry na metabolizmus fruktanů. Čím tlustější kůň, tím snáze a více se schvátí.
  • Pravidelné korektury – sice nezabrání přímo akutní laminitidě, ale pokud má kůň kopyta přerostlá, dramaticky se zvyšuje riziko poklesu nebo rotace kopytní kosti nebo kapsulární rotace, což jsou zásadní a převážně nevratné důsledky laminitidy, kterým je ale možné správnou korekturou se úplně vyhnout.

Pokud už k akutnímu schvácení koně dojde je třeba jej okamžitě řešit s odborníkem, který má s touto problematikou zkušenosti. Ze své praxe vím, že pokud se schvácení začne léčit v řádu několika hodin nebo dnů, lze dosáhnout nápravy v podstatě bez následků. Pokud se prvních půl roku promrhá sádrováním a přibíjením podkov, obvykle je stav kopyta neopravitelný.

Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké udržet některé koně ve správné výživné kondici a jak je těžké se dívat na ně zavřené v malém oplůtku, když ostatní se pasou na zeleném. Dobrým řešením mohou být systémy typu Paddoc Paradise. Je ale potřeba si uvědomit, že restrikce pastvy je chrání před následky, které jim mohou úplně zničit život.

 

 

Autor: Jiří Podhajský

//http://www.kopytar.cz/

Foto: Jiří Podhajský