Povídání s Káťou Santarovou

Káťu Santarovou nemusím jistě představovat, její práce s koňmi je známá u nás i v zahraničí a mnoho z nás s ní také trénuje. Káťa byla tak moc hodná a ochotně se podělila o zajímavosti ze svého života a práce  🙂 .ostrov

  • V současné době působíte v Irsku, ale za svými svěřenci stále dojíždíte do ČR. O Vaše kurzy je velký zájem. Máte stále dvojice které trénujete, nebo přibývá i nováčků?
výraz

Pravděpodobně vysvětluji dovnitř plec pomocí bičíků 🙂

Ano, je tomu tak; v první řadě musím říct, jak mne velmi těší, že i přes můj odjezd do Irska, lidé v ČR neztratili zájem a rozhodli se opravdu velmi pravidelně a poctivě rozšiřovat své vzdělání a překonávat tak vzdálenost, která nás teď dělí. V rámci ČR mám několik míst, kde své svěřence navštěvuji pravidelně. K těmto kurzům se, pokud můj čas dovolí, přidá tu a tam i nějaké další místo. Zájem je však veliký a na kurzy je opravdu velký přetlak 🙂 . Každý nový člověk a jeho kůň jsou pro mne výzvou a novou příležitostí. Velmi mne naplňuje se dostávat pod kůži jak koni, tak jeho člověku. Bývá pro mne dobrodružstvím hledat nejlepší cestu i způsob, jak dvojici poskytnout přesně to, co potřebují a dát jim dobrý odrazový můstek do budoucna. Je příjemné sledovat jak na konci odcházíme všichni zase o něco moudřejší. Práce se stálými studenty je o trochu jiná. Víme co od sebe čekat, znám koně i jezdce a v dlouhodobé spolupráci můžeme pracovat na opravdu hlubokých problémech, ať v rámci vzájemného vztahu, nebo jezdeckého vzdělání. Jsem velmi hrdá na to, že mám možnost posouvat lidi, kteří jdou opravdu za tím co chtějí, přičemž nejde o to, zda je pro ně prioritou přiježdění na udidle či bičíkách, práce ve volnosti, nebo řešení konkrétního problému. Vážím si toho, že jsou ochotni na nějaký čas obětovat mnohé „jen“ proto, že věří mým radám. Jsem na ně opravdu hrdá. Děkuji těm, co již dlouhou dobu pracují, kurz od kurzu, pod mým vedením na překračování svých hranic a stejně tak se budu těšit na všechny, kteří přijdou, abychom mohli hledat ty nejlepší společné cesty.

  •  Kolik máte v současné době svých koní a jak s nimi pracujete? Děláte nějaká vystoupení?
valach

Můj valach Jack při práci ze země – prodloužení klusu

koně káti

Moji dva favorité – Kendy a Jack

S počtem mých koní je to dosti složité a proměnlivé 🙂 . Kvůli stěhování do Irska jsem musela spoustu koní prodat a zůstali mi dva pro společné budoucí zážitky. Prvním z nich je můj devítiletý valach Jack, kterého mám od narození. Pracuji s ním však od jeho 4 let (zastávám názor, že hříbata si mají užívat mládí a s člověkem zvládat pouze nejnutnější činnosti). Jack je velmi citlivý a starostlivý vůči svému stádu, však v momentě, kdy mě má vedle sebe, rád přenechává tuto roli mně. Společně nyní pracujeme na větším shromáždění a podsazení jak ze země, tak ze sedla. Veškerou jízdárenskou práci děláme vždy bez jakéhokoliv uzdění (nekombinuji práci ve volnosti s uzděním víc než je třeba). Jack se rád předvádí, a tak se za odměnu tu a tam vydám inspirovat dnes již irské publikum a Jackovi dodat trochu sebevědomí při potlesku, který miluje a který mu náležitě patří. Druhým koněm, kterého si připravuji od začátku, je má pětiletá oldemburská klisna Kendy. Její výborný drezurní původ (DonerhallxRubinstein) jí propůjčuje talent, který je znát na každém jejím pohybu. Je na sebe také náležitě pyšná, což mi trochu znesnadňuje (zatím) najít cestu do jejího srdce. Momentálně jsme dvě zarputilé dámy, které diskutují o čem náš vztah bude. Prostě mě nutí být zase o kousek lepší. I přes občasné neshody pracujeme také na proježděnnosti bez uzdění a vzpřimování ze země. Na show se Kendy ukázala zatím jednou (šetřím si její talent na později 😉 ). K Jackovi a Kendy máme navíc tři mladé poníky a jednu plnokrevnou klisnu. Všechny čtyři pomalu připravujeme do sportu a plánujeme jim najít šikovné a chápající juniorské jezdce.

 

  •  Co vlastně obnáší Vaše práce v Irsku?
devět

Příprava drezúrního teplokrevníka – práce na podsazení – příprava pro piaf

Máme zde v pronájmu krásnou stáj s rozlehlými pozemky. Pro irskou jezdeckou populaci jsme dosti vzácným místem. Stala jsem se důležitým mostem pro jedince, kteří mají dobré sportovní koně, ale klasický „irský“ sportovní přístup se jim zdá nesprávný.

 

 

 

Naše stáj nabízí tyto služby:

  • práce s mladými koňmi
  • práce s problémovými koňmi
  • systematický trénink lidí a jejich koní
  • příprava sportovních koní a jejich následné předvedení na závodech
  • ustájení koní s prvky Paddock Paradise
  • stáže pro moje české (přibylo i pár irských) studenty, kteří mají možnost pracovat s našimi svěřenými koňmi a získávat tak nové zkušenosti. Za rok a půl co v Irsku působím, se řady klientů rozšířily natolik, že jsem nabídla těm nejlepším z mých studentů, zda by nechtěli zůstat a pomáhat s přípravou koní po delší dobu. Zároveň pak zastávají výcvik koní při mých pobytech v ČR.

V současné době mám ve výcviku kolem 10 koní. Ustájených koní je kolem 6. Naše stáj tedy zaměstnává mne, mého přítele a mého studenta na plný úvazek.

 

  •  Je v současné době zájem o propojení „komunikace“ a sportu?
osm

Jack při práci na shromážděném cvalu

No, jak odpovědět… Začnu trochu z jiné strany. Co způsobuje to, že jsou tyto dva světy tak oddělené? Čím více mám možnost nahlížet pod pokličku obou světů, tím více si uvědomuji, že jedno bez druhého nemůže být. Podle mého je největší propastí fakt, že „komunikátoři“ získávají pocit, že dokáží spasit svět, neboť jejich kůň běhá po louce „jenom“ na nákrčáku. Nemají potuchu o tom, co je opravdové ježdění, ani o tom, jak tím mohou svému konu například fyzicky ublížit. Jenže ti „sporťáci“ to ví, a proto nemají vůbec chuť někoho takového poslouchat (ač sami svým koním nezřídka také ubližují). No a tak to jde pořád dokola. „Sporťáci“ nechápou, co se mají učit od těch bláznů na koních s hlavou v oblacích a opačně „komunikátoři“ nebudou přece dělat takové věci jako tamti, protože nebudou podporovat sport, který týrá koně. A jak známo, z bludného kruhu se dá vystoupit jedině tak, že uděláte krok mimo něj. A o to se snažím já (tedy naštěstí nejen já).    Myslím, že je třeba, aby „komunikátoři“ neuvízli u povolené otěže na ohlávce (ač s klidným a spokojeným koněm), ale vydali se zkoumat více náročné hlubiny pravdového ježdění, aby mohli potom přijít za tím „sporťákem“ a říct:“ vidíš, umím to co Ty, ale můj kůň je klidný, spokojený a spolupracující. Pojď, já Tě naučím jak na to a Ty mi pak poradíš, jak koně lépe podsadit, nebo přivést do těžké kombinace v parkuru“. A mně se to tu daří. A mám z toho velkou radost. Mám radost, že mám spoustu studentů, kteří jsou z řad „sporťáků“ a pomáhají mi prolomit ledy 🙂 . Baví mě pracovat s opravdu kvalitními koňmi, kteří pro mě podávají nejlepší výkony v tom nelehkém sportovním světě, a i přes to, když jim po náročném tréninku sundám uzdění, spokojeně za mnou kráčí po jízdárně a užívají si mé přítomnosti. A tak odpověď na Vaši otázku zní ANO! Myslím, že se to začíná dařit.

 

  •  Jak byste popsala Vaši práci s koňmi ze země? Zkrátka takový dialog s koněm? Určitě by měl člověk začít u sebe…
jedenáct

Začátky s mojí klisnou Kendy – vylosovala jsem si ji jako závodního koně v roce 2012 na Mistrovství Obsedání Mladých Koní v Polsku – od té doby jsme si souzené 🙂

dvanáct

Rozhovor s huculikem na kurzu v Polsku

Ano! Vždy musí člověk začít u sebe a NIKDY by se neměl přestat vzdělávat. Slovo dialog je správné! Bez dialogu není komunikace a bez komunikace není vyvážený vztah. Vždy je třeba dbát na otázky a odpovědi druhého jedince, však nikdy bychom neměli opouštět roli, ve které se máme nacházet. Jsme-li učitel, je naším úkolem vést dítě k poznání. Jsme-li rodič, měli bychom pomáhat dítěti hledat nejlepší cesty pro jeho život. V obou případech, bez ztráty porozumění a komunikace, by měl vést dialog ten zkušenější. Ten, který má o věci lepší přehled. Ono i v partnerském žiotě, chceme-li aby byl vyvážený, musí vždy ten zkušenější otvírat a ukazovat cesty. Jednou to bude ona, když budou vařit štědrovečerní večeři, jindy on, když jim na dálnici upadne kolo u auta. Tím že někdo řídí dialog, nesmí přestat poslouchat toho druhého. „Pouze“ přebírá za danou situaci ZODPOVĚDNOST. Stejné to je i s koňmi. Chceme-li s nim udržet spokojený a rozvíjející se vztah (s udržením našich zájmů- ježdění, bezpečí,…), musíme to být my, kdo přebírá zodpovědnost a vede dialog. Nezapomínejme si však přiznávat své chyby. Myslím, že právě o tomto je celá práce ze země, potažmo i ze sedla. Je pak docela jedno co děláme. Zda připravujeme koně pro hipporehabilitaci nebo na olympiádu. Práce ze země urovnává vztahy a ukazuje cesty, ale není samoúčelným řešením jezdeckých problémů. Jezdecké problémy jsou opravdu problémy jezdecké. A tak je třeba, s udržením všech zásad a ctností, vzdělávat sebe v jezdecttví jako takovém- možná právě od těch „sporťáků“. 😉

 

  • Jak se chystáte na Vánoce? A jaké máte plány pro rok 2016?

Jedna z pro mne velmi zábavných předvánočních příprav je, vysvětlování mým klientům, že se o jejich koně postarám i o vánočních svátcích 🙂 . S přítelem slavíme Vánoce již čtvrtý rok na zimní Slunovrat 21. prosince. Oba tíhneme k pohanským a keltským tradicím, a tak se nám vyhýbá celý ten předvánoční shon. Upečeme trochu cukroví, ozdobíme smrkovou větvičku, uděláme si štědrovečerního kubu, pobudeme pospolu (letos i se dvěmi studentkami z Čech) a postaráme se  jako každý jiný den o všechno živé v naší Edermine Stable 🙂 . Hned po odeznění vánočních koled nám začíná halová závodní sezóna pro mladé koně, která se potáhne celým příštím rokem. V březnu se se dvěmi mladými nadějemi chystáme na významné irské závody pro mladé military koně Stepping Stones For Success. V létě nás čekají dvě velké show na národních výstavách jezdeckého sportu a mezi tím se budeme snažit udržet stálou kvalitu pro jezdce a spokojenost pro koně. V ČR pak pro příští rok plánuji 5 návštěv naplněných až po okraj. Pravidelně se budu nacházet na: Passerovně (Příbramsko), Žehrově (Český ráj), Brněnsku a Benešovsku. K těmto pravidelným kurzům se pak přidají další: Písecko, Klášterec nd. Ohří, Novohradské Hory. Místa s koňmi jsou více méně obsazená, ale ráda Vás uvidím jako diváky.

Již několikrát jsem v tomto rozhovoru zmínila, jak důležité je sebevzdělání, a tak nás s mými koňmi čeká v květnu kurz v Belgii pod vedením mého učitele Honzy Bláhy.

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se Vám i nadále stále tak dobře daří 🙂 .

 

Autor: Kateřina Santarová

Foto: Marie Votavová, Radka Praislerová, Martina Jasanská, Marta Ciesielská