Povídání s Martinou Niederlovou

martina 2Martiny seminář jsem viděla jako divák zhruba před rokem a její práce s lidmi a koňmi se mi moc líbila. Martina pomáhá lidem porozumět svým koním, ať už u ní doma v Lánech na Důlku, nebo pořádá individuální či skupinové kurzy v místě, kam si ji lidé pozvou.

  • Martino, pracujete mimo jiné i s faktem, že lidé – majitelé koní – jsou introverti nebo extroverti. Jak se toto prolíná do práce s koněm?

Pracuji hlavně s faktem, že každý z nás je jedinečný a že každý kůň má svoji „osobnost“. A to je na této práci právě nejzajímavější, pokaždé je to totiž jiné, nové, přicházejí nejrůznější koně a lidé a hledáme společnou cestu. Ten cíl je většinou podobný, ale to, jak se k němu dostaneme, to se u každého liší. To, že někteří koně a lidé jsou extroverti a jiní introverti, je jen jedním z mnoha faktorů, které je potřeba v našem přístupu zvážit.

Pokaždé když se potkají dvě takto odlišné bytosti, člověk a kůň, mohou se toho od sebe navzájem hodně naučit. Lidé se skrze své koně dozvídají hodně sami o sobě a začít na sobě trošku pracovat, na to není nikdy pozdě. K tomu, aby s námi chtěli koně spolupracovat a byli s námi rádi, k tomu je jim potřeba porozumět a domluvit se s nimi. Důsledkem nepochopení koně člověkem jsou často „problémoví koně“, neboli koně, kteří mají problém se svým člověkem….

  •  Jak dlouho už přirozenou komunikaci učíte a s čím lidé nejčastěji chtějí pomoci?

Na plný úvazek učím přirozenou komunikaci od května 2014, ale věnuji se jí už cca od roku 2002. Romi

Pracovat s koňmi jsem si přála odjakživa a od minulého roku si svoje sny prostě plním. Zajímavé je, že mě od začátku vyhledávají spíše lidé, kteří řeší s koněm už určitý problém, například že je shazuje, utíká, kouše, kope, odmítá nastoupit do vozíku, nenechá se nauzdit nebo nasedlat, nejde chytit, když je ve volnosti, těch důvodů, proč mě lidé vyhledávají je spousta. Jednou z častých věcí proč mě lidé oslovují, je i určitý strach z koní díky nevhodnému přístupu některých trenérů a špatných dřívějších zkušeností, který se rozhodli překonat. Většina lidí si totiž přeje hlavně si svůj čas s koňmi užít a ne si po skončení lekce nebo vyjížďky oddychnout, že jsou ještě naživu.

 

  • Vedete i dětský kroužek. Co v něm děti dělají, co se učí?

Děti se učí dívat se na svět očima koně, postupně získávají vědomosti, zpočátku je vše hlavně o bezpečí kolem koní, hodně si hrajeme s koňmi i bez koní. Každé setkání je trochu jiné, protože někdy se zaměřujeme více na práci ze země, a to jak na vodítku, tak i ve volnosti, někdy více na ježdění. Učím děti cítit koně a důvěřovat svým pocitům. Vždy se snažím každému se věnovat individuálně, vše závisí jen na dětech. Odpočinek (1)Organizace těchto „koňských klubíků“ je velmi náročná, protože chodí různě staré děti. I přesto, že jsme na to dvě, tak vždy po skončení padáme únavou. Ráda dělám věci pořádně a hlavně mě to musí bavit a musím z toho mít radost a stejně tak i moje koně, proto je tento kroužek jen jedenkrát týdně. Také tábor s koňmi pořádám jen jeden týden o prázdninách.

 

  • Můžete nám popsat příběh nějakého koníka, kterému jste pomohla a svým přístupem zachránila život? 
Rita 02

Rita

Těch koní, o kterých bych mohla psát je víc, možná na facebooku známější je příběh 4leté norické klisny Rity. Rita byla do svých dvou let svým majitelem týraná a poté se dostala do útulku pro koně. Než si ji vzala slečna, která ji ke mně přivezla, a které její osud nebyl ani trochu lhostejný, měla ještě další dva majitele, kteří si ji koupili a za nějakou dobu zase vrátili. Rita lidem ani trochu nedůvěřovala a naučila se, že když bude na lidi zlá, tak že je odežene, a že tak získá pro sebe klid. Majitelka v případě Rity už začala přemýšlet o jatkách, protože se bála, že by někomu mohla vážně ublížit. U mě na pastvině jsme začali ve volnosti budovat důvěru a zároveň respekt. Rita se ohromně rychle učila a po nějaké době se pro ni našli úžasní noví majitelé. V současné době už pracuje v lese i na poli a rekreačně vozí svoje majitele po okolí, jsou jí nyní 4 roky a já jí přeji teď už jen skvělý život.

Já mám ale pocit, že to, co dělám, není o zachraňování koňských životů a napravování „koní s nějakým problémem“, ale je to spíše o učení lidí, aby pochopili, že koně nám vždy jen něco zrcadlí, ukazují nám, že bychom měli v našem přístupu k nim něco změnit. Spousta lidí, když začne jejich kůň dělat něco, co se jim nelíbí, tak to svádí vše jen na koně, že je takový a makový a nepřiznají si, že chyba není v koni. Většinou to končí tak, že se koně zbaví a koupí si nového, se kterým si po kratší nebo delší době také přestanou rozumět (samozřejmě někdy změna koně díky jeho jiné osobnosti může problém vyřešit) a tak to jde pořád dokola. Řešení je ale především v ochotě učit se….

 

Autor: Martina Niederlová

Foto: Martina Niederlová

http://martinaniederlova-kone.cz/