Příběhy kozodojských koní – Bobíček

Lawrence 35 (o. Lauries Crusador xx – m. Diana) hanoverský kůň, ryzák,valach, 9 let.

Narozený v německém hřebčíně z hanoverské klisny po výborném a ceněném plnokrevném hřebci.  Jako dvouletý byl zakoupen v  pro sportovní stáj v Karlových Varech.  Tady měl být připravován pro drezúrní soutěže.

V této stáji jsem ho poprvé viděla před téměř 5 lety, na začátku mého působení ve Varech. Přijel právě z veterinární kliniky v Mnichově, kde podstoupil operaci tenkých střev. 12218092_10207235111469023_995945004_oDrobný ryzáček s velkou lysinou a ponožkama na třech končetinách mě na první pohled zaujal. Byl vyhublý s atrofovanými svaly, typický vzhled koně po těžkých kolikových problémech. Během následujícího roku jsem se s ním asi třikrát setkala pracovně kvůli lehkým kolikovým problémům. Pokaždé stačila aplikace léků proti bolesti a koník byl zase na chvíli v pořádku.

Zlom nastal na přelomu září a října 2011. Začal mít problémy se zácpou. 2 týdny jsme ho zavodňovali intravenózními infúzemi a manuálně se musel vybírat trus z koncové části střeva ( ampula recti). Zlepšení ale nenastalo. Kůň se tvářil naprosto normálně, jen se sám nemohl vyprázdnit. Z nějakého důvodu ochrnula část střeva.  Majitelé začali řešit co s koněm. Jako jediné řešení se nám jevila euthanasie.  Nemohla jsem se k tomu ale odhodlat. Koník absolvoval všechny léčebné metody naprosto klidně. Každodenní rektální vyšetření a nekonečné aplikace léků a infuzí. Děsila jsem se toho, že mu budu muset píchnout injekci poslední.bobek

Majitelce ho také bylo líto a řekla, že by ho klidně někomu zadarmo věnovala, pokud by se našel člověk ochotný ho v případě potřeby i několikrát denně vybírat, a který by mu poskytl celodenní pohyb na pastvinách.

Tou dobou jsem několik měsíců navštěvovala farmu Kozodoj v Karlových Varech a majitelka farmy Pavla Štyndlová o mém pacientovi věděla. Kontaktovala majitelku a rozhodla se, že dá koníkovi šanci. A tak se ryzáček stěhoval na Kozodoj, kde dostal kvůli svému problému jméno Bobek. Původně byl ustájen v boxe a přes den chodil sám do výběhu. Teď nastala velká změna. Pro koně i pro obyvatele farmy. Koník umístěný na pastvinu  režimu 24/7 se najednou musel začlenit do stáda a začít komunikovat s koňmi. Vlastně musel se naučit být koněm.  Vůbec to neuměl. Choval se spíš jak pes a chodil radši za lidmi. Nevěděl,  jak se k ostatním koním chovat.

Pro obyvatele a zaměstnance farmy a zejména pro Pavlu znamenal jeho příchod hodně práce navíc. Bobek se musel několikrát denně vybírat, kontrolovat a pohybovat. Pavlínky první cesta vedla po ránu za koněm. Musela ho vyprázdnit a trochu se s ním proběhnout, aby se uvolnily plyny nahromaděné za ucpávkou z trusu. To se opakovalo několikrát denně a naposled večer kolem jedenácté.bobek 2

Vysledovali jsme , že velice málo pije a vůbec že má k vodě mírně řečeno negativní vztah. Snížená potřeba příjmu vody by mohla být jednou z příčin jeho problému.Všemi možnými způsoby jsme ho zkoušeli zavodňovat a vymyslet dietu, na které by mu střevo fungovalo. Tekutá strava a pohyb jeho stav trochu zlepšili, ale vybírat ho bylo pořád nutné. Pro ty, kdo nikdy neviděli rektální vyšetření u koně, musím napsat, že ne všichni koně ho dobře snášejí. Bobek nějak věděl, že mu tím pomáháme a nechal se vybírat bez jakýchkoliv protestů.

Ze začátku se jeho výcviku věnovala hlavně Pavla.  Chodila s ním na ruce  po kopcích a loukách kolem Kozodoje, přeučovala ho z udidla na bezudidlové uzdění a pracovala s ním v duchu partnershipu. Po půl roce mi ho nabídla na vyjížďku. Bylo to trošku divoké. Právě začínalo jaro, všude napůl rozpuštěný sníh, břečka a bláto. Na koni jsem skoro nejela, všeho se lekal a bál se mokra kolem sebe. 12214035_10207235180950760_1933321500_o[1]Podruhé jsem si ho vzala na jízdárnu, kde se choval naprosto vzorně, byl jemný na pobídky,  velice ochotný a chodivý. 12233312_10207235116309144_203631221_n[1]

Postupně nám začalo docházet,  jak výjimečného koně jsme získali. Inteligentního, živého, dobře ovladatelného, nadšeného z práce na jízdárně, s pravidelnými chody, nekonfliktního mezi ostatními koňmi.

S jarní trávou se jeho problém s vyprazdňováním vytratil a kůň fungoval normálně do té doby,  než tráva zestárla. Kombinovali jsem různé diety a nakonec jsem došli k poznání, že nesmí seno. Jeho krmivo se ustálilo na rozmočených cukrovarských řízcích, rozmočených senných granulích a přes sezónu na trávě.  Už rok a půl se vyprazdňuje bez pomoci. Vybrat je ho třeba jen vyjímečně, zejména při prudkých změnách počasí. Pokud se stane, že má problém a nikdo dlouho nepřichází, uteče z výběhu a jde si pro pomoc sám. Stojí pod domem, kouká do okna a řehtá.

Bobek je jednoznačně nejlepší kůň, na kterém jsem seděla a se kterým jsem pracovala.  Velmi rád se předvádí a miluje potlesk a obecenstvo. Pravidelně se s ním účastním kurzů se Zuzkou Prokopovou a ty 4 roky co ho znám, jsme se dopracovali tam, kam jsem ani nedoufala, že se s nějakým koněm dostanu. Je neocenitelným pomocníkem při výuce malých dětí a začínajících jezdců. Jeho přínos vidím i v jeho předvedení na různých akcích ať už  vystoupení v dámském sedle, hobby závody v drezuře a parkuru, či working equitation, kde se snažíme ukázat širší veřejnosti, že všechno lze odjezdit i bez udidla. 12208131_10207235260192741_19572874_n[1]Dokonce na posledním letošním kurzu se Zuzkou byl dáván za vzor kobylce, která se účastní L drezur.

Je to jeden z mála koní, který radši pracuje na jízdárně než  v terénu. Tam ho děsí každý otočený lísteček, kámen nebo prostě všudypřítomní neviditelní „bubáci „. I když jsem psala, že je ochotný a chodivý, tak to zdaleka neplatí pod každým jezdcem. Velice si vybírá koho si nechá sednout a hřbet a kdo s ním bude pracovat. Není to jednoduchý kůň, i když to někdy tak vypadá. Ale na veřejné akci se můžu stoprocentně spolehnout, že mě podrží. Mnohým bude stačit, když napíšu, že je prostě typický ryzák.  Je to kůň uzavřený a není moc přítulný ani mazlivý.12218869_10207235202111289_2118226579_o[1]

Bobek mě už při prvním setkání vzal za srdce.  Nevím čím to bylo, jestli tím jak zubožele vypadal, jak snášel všechno co jsme s ním prováděli nebo jen způsob, jak na měl mrknul tím svým hnědým očičkem. Je také možné, že jsem v něm viděla odraz sama sebe a svých povahových vlastností. Existuje teorie a něco na ní nejspíš bude, že si vybíráme koně, kteří jsou naším obrazem.  Tak nevím… Jen doufám, že se jeho zdravotní stav ustálil na dlouho a bude nám dělat radost ještě mnoho let.

 

 

 

Autor: MVDr. Klára Fečková

Foto: Michal Sztolár, Simona Minaříková, Eva Fečková