Ranč v DýBí

Pana Petra Bendla mnozí z nás znají nejen jako politika, ale především jako milovníka koní, ochotníka a písničkáře. My bychom se rádi zaměřili na jeho koňský svět a poprosili jsme ho o krátké povídání.IMG_4762

 

Petře, kolik máte svých koní a jaký typ ustájení je u Vás na ranči?
Já vlastním dva kladrubáky a dva andalůzany. Kdo zná alespoň trochu tyto dvě rasy, tak mi dá za pravdu, že jsou velmi odlišní svou velikostí, temperamentem, a taky schopností komunikovat. Je to pro mě velká škola.
Provozuji tzv.aktivní způsob ustájení. Koně jsou 24hodin denně a 7 dní v týdnu venku. Vše je uzpůsobeno tomu, aby byli koně motivovaní k pohybu. Putují tak mezi pastvinami, zdrojem pitné vody, senem a krmným automatem. Cesty a prostory mimo pastviny mám všude zpevněné. Dbám na to, aby koně stáli na tvrdém a pevném povrchu. Co považuji za důležité je skutečnost, že koně žijí spolu ve stádě. Jsou tak mnohem klidnější, ve větší psychické pohodě, což je pak v sedle velmi znát.


Jaké koňské akce pořádáte?
Snažím se udržovat i budovat nové tradice. Každý rok pořádám Hubertovu jízdu a tzv. Závěr koňské sezóny. Jsou to akce otevřené pro každého, kdo zvládne se svým koněm alespoň hodinovou samostatnou vyjížďku. No a letos jsme také nabídli šanci rodičům a dětem učit se jezdit na koni a získat ke koním vztah. Jsem mile překvapený zájmem nejen dětí, ale i dospělých.

Několikrát jste se účastnil Memoriálu generála Custera. Jak na to vzpomínáte?
Letos jsem jel MGC už po 11-té. Asi 7x s Hektorem, 3x se Samem a letos jsem vzal prvně andaluzana Reye. Pro koně a jezdce je tato akce skvělou školou!! Rozhodně však to není nic pro začátečníka. Kůň i jezdec už musí mít zkušenosti a základní znalosti ježdění zažité. IMG_2628Je třeba si uvědomit, že je tam pohromadě víc jak 100 koní. Vlají tam vlajky, střílí se z děl a různých jiných zbraní. Minimálně doporučuji každému se na akci přijet podívat. Je to zážitek i pro diváky.

S Vašimi koňmi máte pěkný vztah, někdy dokonce jezdíte jen na nákrčním řemeni. Jak s nimi vlastně pracujete, že jste se dostali až takto daleko? Kolik času jim věnujete a jak ho s nimi nejraději trávíte?
Vše je o důvěře a vzájemném respektu koně a jezdce. Je nutné naučit se komunikovat s koněm. Je třeba ze začátku trávit hodně času prací ze země. Na jízdárně nebo v kruhovce. Tam se vytváří základ vztahu. Je to někdy těžké, protože vlastně člověk pracuje především sám se sebou. Popisovat zde princip přirozené komunikace s koněm by bylo na dlouhé povídání, ale když učíme děti nebo dospělé základům ježdění, musí se učit i komunikaci ze země.

Jeden z mých koní povahově velmi připomíná Gustava pana Václava Vydry, proto mi některé jejich příběhy připadají úsměvné… Můžete se také podělit o nějakou úsměvnou historku, kterou Vám koníci přichystali?
Gustav je expert na veselé historky! Já nemám žádnou, u které by se člověk za břicho popadal. Jen ty běžné, co se stávají každému. Často po nich následuje pád z koně. Kdysi, to byl Hektor ještě v boxe, měl vždycky radost, že už konečně může být venku a občas si u toho radostně vyhazoval. No a mě se líbilo, že má radost. Nebránil jsem mu v jeho emocích a v sedle jsem si říkal, jak je úžasné, když se kůň pořádně raduje. Jak to dopadlo, asi tušíte. Hektor měl mnohem větší výdrž než já. A tak když jsme asi dvakrát nebo třikrát divoce protančili jízdárnu letěl jsem velkým obloukem na zem jak pytel.. A jindy zase, bylo to při parforsním honu, šlo hodně koní na překážku, kterou byl velký padlý strom a já se nechtěl tlačit s ostatními, a tak jsem Hektora stočil do lesa, abychom udělali kolečko, a pak v pohodě skákali. Jenže jsme míjeli strom se silnou větví a Hektor se pod ni vešel, ale já ne! Jeli jsme na nákrčáku a zastavit už se Hektor nedal. Já zůstal ve vzduchu na větvi a Hektor vesele pádil za ostatními…

A otázka na závěr, jaké jsou Vaše nejbližší „koňoplány“?
Jezdit, jezdit. Jezdit! Být s koňmi je úžasný relax.plaveni5 Snažím se využívat volné chvíle k tomu, abychom vyrazili ven. Málokdy beru ven jen jednoho koně. Většinou si vezmu ještě některého jen tak na vodítko. Co bych si ale moc přál a čas ukáže, jestli se to povede, aby mi můj nejmladší syn brzy dělal v sedle parťáka…uvidíme…

 

 

 

 

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se Vám stále daří 🙂

Autor, foto: Petr Bendl

 

Aktivní ustájení: moderní typ ustájení, který podporuje neustálý pohyb koní. Koně žijí 24 hodin denně venku, mají přístup na různé pastviny, které jsou podle potřeby a stavu koní střídány. Koně musí absolvovat určitou vzdálenost, projít potůčkem, což má blahodárný vliv na zdravou funkci kopyta. Cesty jsou dostatečně široké a různorodé.  Zpátky z pastvin mohou jít několika způsoby. Zajímavá jsou vrátka, která se otvírají jen jedním směrem. Těch je v areálu několik a tak koně musí zvolit cestu a způsob, aby se jimi mohli projít.  V aktivním ustájení lze rovněž i dávkovat a otevírat cesty na pastviny jen na část dne či noci, nebo jen na pastvinu v co největší vzdálenosti od „centra“ či napáječky.  Centrem ustájení je krmný automat. Díky čipu na obojku koně pozná a podle nastavení ví, kolik mu má nasypat jádra. Automat objem stravy každého koně rozdělí do celodenního režimu a kůň tak určený objem dostává po malých dávkách. Vyjma pastvin koně chodí po zpevněných plochách, aby se zajistil správný postoj a dobrá funkce kopytního mechanismu. Zpevněné plochy jsou velkou výhodou v deštivém období, kdy se cesty nerozbahní.

(zdroj: Časopis Koně a Hříbata 09/2017)