Rozvířené emoce ČJF, aneb účast bez udidel na hobby závodech

Kozodoj není sportovní stáj. Jsou zde převážně koně s různými hendikepy. Přesto je o Kozodoji vidět a je o nás slyšet. Děláme regionální osvětu bezudidlového ježdění. Učíme několik desítek dětí i dospělých dobrému etologickému poznání, kvalitním základům jezdecké práce. Jezdíme na vystoupení a děláme různé ukázky jemného dorozumívání se s koňmi – horsemanshipu.

Naši mladí a dospívající jezdi však neměli nikdy pořádnou příležitost vyzkoušet si atmosféru drezurních či skokových závodů. Byli jsme pozváni na hobby závody spřátelené stáje. Již v zákulisí příprav se rozpoutala vlna nevole vůči bezudidlovému uzdění. V prvé řadě s naší účastí nesouhlasili rozhodčí. Přečetli jsme si pečlivě pravidla ČJF a zeptali se organizátorů co s tím. Účastnit se či nikoliv. Nejsme členy ČJF, protože nesouhlasíme s některými podstatnými pravidly a ani být nechceme. Pravidla ČJF však skýtala řešení a organizátoři nás ubezpečili, že budou rádi za naši účast. Jsme jim vděčni, že nestrčili hlavu do písku. Dokonce se za nás postavili a hájili ideu skákání bez udidla. Mají od nás za to velké uznání a poděkování.klára1

Přijeli jsme v týmu sedmi koní. Každý z nich podle schopností jezdce a možností jeho hendikepu byl zapsán do různých disciplín, do drezury, jízdy zručnosti či skoků. Cílem nebylo předvést prvotřídní výkony. Cílem bylo ukázat radost z jízdy, soulad jezdce a koně, ochotu koně vnímat jemné pobídky a uvolněně předvést úlohy. Dovolit mladým jezdcům zažít atmosféru soutěží. Takzvaně vyzkoušet si závody.klára 4 Žel mnoho lidí zabývajících se současným jezdeckým sportem nevidí ztuhlost svých koňských svěřenců, jejich prohnutá záda, utažené zádové vazy, krky nepřirozeně zalomené mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem. Mají koně jako sportovní náčiní. Přesto, že jsou přesvědčeni, jak moc je milují, ve skutečnosti jim nerozumí. Je těžké v takové atmosféře ukazovat jemnost komunikace a uvolnění koně. Mnoho lidí ji vůbec nevnímá. Mínění široké veřejnosti je posunuté od původních standardů jezdectví.

Šli jsme s kůží na trh. Nepřekonali rekordy a ani nevyhráli první místa. Chtěli jsme ukazovat radost. Oboustrannou radost jak soutěžícího jezdce, tak spokojeného koně pod ním, který mu plně důvěřuje. A to se nám myslím podařilo. Někteří diváci s úsměvem komentovali přípravu koní na opracovišti, jiní nadávali, co tam vůbec děláme. Porota se nacházela, jak se říká, mezi mlýnskými kameny. Pozitivní však bylo, že nás na naléhání organizátorů nechali disciplíny jet. Drezuru a trail nám dokonce hodnotili. Některé naše jezdecké dvojice sklidily uznalý potlesk diváků. Parkury jsme mohli zajet, ale bez hodnocení. Všichni kozodojští účastníci startovali vůbec poprvé na takovýchto závodech. Měli trému i obavy. Dělali drobné chyby, to je přirozené. Zkušenosti se musí někde posbírat. klára 2Co nás však těší, měli pěkné a stabilní sedy, vnímatelné v drezurní úloze, jemné ruce, klidné holeně, dobré jezdecké návyky. Předvedli, že kůň může pracovat zádí a správně klenout hřbet i krk na pouhé ohlávce. Že jízda zručnosti se dá zajet na pouhém nákrčáku s lehkostí. Jezdili radostně. Možná nesměle a nezkušeně. Jsou teprve na začátku dlouhé cesty dobrého jezdeckého vzdělání, ale dělali čest starým mistrům. Ti by se za ně nestyděli.

A tak jsme rádi, že jsme mohli rozvířit vlny a rozpoutali diskuzi. Patří bezudidlové ježdění do sportu? Ano mohlo by. Poslušnost koně se nezískává průvlečkami. Stačí se podívat na záznamy olympijských her v předválečných letech. http://www.youtube.com/watch?v=4-FJRyei400 .V současné době často chybí jezdecká průprava a dobré jezdecké základy. Jezdci chtějí všechno rychle a bez úsilí. Dobré a výkonné koně, ceny a výhry ze soutěží, ale kam se poděl dobrý jezdecký styl, čistota provedení, jemnost a soulad? Místo toho vidíme, jak jezdci předbíhají své jezdecké vzdělání. Hlásí se do soutěží, na které ještě nejsou připraveni. Visí v otěžích, škubou koním v hubě, předčasně dosedají skákajícím koním do hřbetu, tvrdě pobízí patami… …a co kůň, nezapomněli při tom na něj? On je také účastníkem jezdecké dvojice. Dokud nemá jezdec jemnou a nezávislou ruku, která nejde proti koňské hubě, neměl by jezdit na udidle úlohy, do kterých nedospěl.

Komentátor na Světových jezdeckých hrách 2014 vyslovil myšlenku, že Britové se vracejí k jemným technikám tréninků, zatímco Holanďané stále používají drsnější pomůcky, které jsou již v mnoha zemích zavrhovány. A co my Češi, kam se přikloníme?

foto

 

Autor:  Pavlína Štyndlová

Foto: Pavlína Štyndlová

http://kozodoj.cz/