Seď tiše…

SEĎ TIŠE !

Tahle věta se mi vytanula z paměti právě před chvílí, kdy jsem si přečetl pár vět z náhodně otevřené knihy. Je to kniha Lindy Kohanov  TAO KONĚ. Dost náročné čtení, možná pro někoho, kdo si nikdy nepohrával s mystikou ať už vědomě nebo jen ze zvědavosti. Narazil jsem na kapitolu, kde se Linda odvolává na dílo jednoho vědce, který srovnává prapůvodní jednání lidí založené na momentálních pocitech a jednání založeném na rozumovém zhodnocení dané situace.

Určitě i Vy jste se už někdy ocitli v situaci, kdy Vaše okamžitá reakce na „něco“ byla úplně spontánní  a s odstupem času jste si řekli, že s použitím rozumu by jste věc řešili jinak.

Když jsem si pořídil svého prvního vlastního koně, zažil jsem takových situací opravdu hodně. Vždycky, když jsme byli spolu sami, prožíval jsem zvláštní klid a jakési propojení s ním. Byl to vyděšený dvouroček krátce po kastraci a zkušeností se stresující několikahodinovou jízdou v přepravníku. Na závěr cesty mu zadní noha uvízla v podlaze přepravníku. Nedůvěřoval nikomu a ničemu, reagoval obranně, jak to koně dělají. Když nelze utéct, kopají a koušou. Stál zprvu uvázaný na štontu a jádro se senem jsme mu podávali opatrně a s odstupem. Jednou jsem přišel do stáje a vidím, že tam u něj sedí skupinka dětí…Nejdřív jsem se vyděsil, že jim ublíží, ale pak mi došlo, že jsou všichni v klidu – včetně koně. Děti totiž k němu přišly beze strachu, s důvěrou a hravou zvědavostí a on to přijal, vždyť byl tehdy sám takové vyděšené koňské dítě.

Změnil jsem tedy taktiku a po opatrném naservírování potravy jsem si k němu sedl jen tak …Nejdříve mne s napětím pozoroval, pak si váhavě vzal sousto jádra, pak další. Když zjistil, že tam hodlám zůstat, pustil se i do sena. Pořád mne ještě neustále pozoroval a přemýšlel, co že mu vlastně chci.

Po pár dnech už klidně žvýkal a jen když jsem se zvedal k odchodu, strnul a ostražitě pozoroval každý můj pohyb. Pak už ho nevyrušil ani můj odchod, jen každý jiný pohyb vyvolal jeho ostražitost, ale díky bohu už bez paniky.  Děti mu s radostí nosily pamlsky, od nich si nechal líbit i doteky, dospělí měli co do činění s výhružnými koňskými signály…

Nechal se převádět na pastvinu i zpět, ale neobešlo se to bez varovných náznaků obrany svého osobního prostoru. Nekousl, nekopl, jen dotěrného jedince odstrčil, jako by si okolo sebe vytvořil bublinku, kam nikoho nepouštěl. Jen děti  🙂  .Tak jsem do té jeho bubliny zanášel „vetřelce“ jako kartáče, nářadí, ohlávky a části oděvů. Stala se z toho hra: já vložil, on vyhodil. Občas se v jeho bublině ocitlo jablko, mrkev, chléb, pak kombinace pamlsku a kartáč. Touhle hrou jsme došli k tomu, že se v mojí přítomnosti cítil uvolněně a já po čase také.

Velký zlom nastal v den, kdy už stál ve svém boxe a přivazován byl jen u čištění. Naučil se rozvázat každý uzel, takže jsem se časem stal odborníkem na uzlování, alespoň jsem si to myslel. Byl lechtivý na břiše, takže tah kartáčem na břiše jsem střídal důkladným podrbáním na zadku, aby stál relativně klidně.

Ten den jsem opět provozoval tuto taktiku, když jsem byl najednou nastrkán do rohu boxu, před sebou jeho záď naznačující kopání oběma zadníma …Pak se v klidu otočil, strčil do mne hlavou a stoupl si spořádaně na své místo a pohledem mi naznačil, že můžu pokračovat. Chvilku mi trvalo, než se mi srovnal tlukot srdce a než jsem se uklidnil natolik, že mi celá situace došla….Došlo mi i to, že tenhle podvyživený dvouroček s půlkou arabské krve nebude žádný trouba, ale nejspíš moje životní výhra.

A co to má společného s tím SEĎ TIŠE ?

Tuhle taktiku jsem prakticky i v přeneseném slova smyslu využíval vždycky, když jsem byl s rozumem v koncích. Prostě nic nechtít vyřešit hned teď , jen zůstat v klidu. Ať už při běžné práci okolo koní, nebo při snaze naučit je něco nového, ale i při výcviku jezdců začátečníků. Nevrť se, seď klidně ! Výraz „ sedět tiše“ jsem objevil o mnoho let později v pojednání o drezurním ježdění. Každý pohyb jezdce je vlastně pokyn- slovo- a vrtící se jezdec = ukecaný jezdec. A znáte to sami, když do Vás neustále někdo hučí, časem ho přestanete vnímat. UŽ ZASE MELE  🙁  .

A souvislost s knihou Tao koně? V ní je obšírně popsáno a vysvětleno mnohé, co mi připadalo, jako že Američani objevili Ameriku, když se i u nás začal prosazovat horsemaship – ani nevím, jestli jsem to napsal správně  🙂  . Tehdy jsem se na tuto metodu díval trošku s opovržením, jako na něco módního. Jenže postupně se ukázalo, že pro mnohé koně je přímo vysvobozením od praktik „pánů tvorstva“. Spousta lidí ovládaných pouze rozumem se naučila zklidnit a vnímat koně v jejich podstatě. Díky bohu za tento modní trend!

Takže: chceš být koňákem? Nauč se sedět tiše. U koně, s koněm, na koni a konec konců i bez nich – má to něco do sebe! Ne, neházej problémy za hlavu, jen si dopřej čas k pochopení. Ne každý problém je opravdový, třeba jde jen o nedorozumění, vždyť ty i tvůj kůň mluvíte jinou řečí.

Ano, koně mluví !

Seď tiše, pozoruj je a poznáš jak.

 

Autor: Nadia Mora