Seriál Dlouholetí parťáci

Dalšími parťáky jsou Nikola Sokelová a její valášek Timy 🙂 .

 

  • Můžete prosím krátce představit sebe a svého koně?

Zdravím, Jmenuji se Nikola, narodila jsem se v Brně 14.5.1999. U koní se pohybuji od svých sedmi let. Můj nejmilejší parťák a zároveň můj první kůň je anglický plnokrevník Very Times (říkáme mu Time, Timoušku). Jeho maminka je Volba po abad (SU) a tatínek Faraway Times (USA) narodil se 29.6.1995 v Dobřanech. nikola jednaVe třech letech odstartoval svoji dostihovou kariéru, ve které  moc nevynikal. Běhal rovinky, proutěnky, ale i steeply, byl to nadaný skokan, a tak po ukončení dostihové kariéry (r.2002) nastartoval kariéru parkurovou, kde mu to šlapalo o něco víc. Byl a je to ale velice složitý koník a ne každý si s ním sedl a rozuměl mu, proto vystřídal poměrně hodně majitelů a jeho minulost nebyla zrovna dvakrát růžová.

 

 

 

 

 

  • Jak jste k sobě přišli a jak dlouho už jdete společně životem?

Jak jsem psala, u koní jsem od sedmi let, a to díky sestřenicím, které si v té době koupily poníka Vendulku ze statku, kam pravidelně docházely. Postupem času si k Vendulce pořídily nádherného Timouška, kterému v tu dobu bylo 12 let . Přísahám, že první věta co jsem řekla byla:„Jano, já ho od vás jednou koupím“… na což mi sestřenice odpověděla, že u nich Tim už dožije. Nikdy by mě však nenapadlo, že si tuhle větu splním a budu jeho hrdá majitelka 😊. Bohužel jsem měla sestřenice krapet z ruky a po čase jsem kontakt s nimi a jejich koňmi utlumila. Mezitím jsem jezdila v okolí u soukromníků, v jezdeckých stájích a různých oddílech. Po třech letech, co sestřenice Timouška vlastnily, se teta dostala do vážných rodinných problémů. Snažily se Tima prodat a z toho důvodu jsem škemrala maminku, abychom si ho vzali. Jak už to bývá maminka měla pravdu, pro koníka jsme bohužel neměli zázemí a ani dostatek zkušeností, navíc kvůli špatné situaci byl Tim ve špatném výživovém stavu.  Musela jsem se tedy smířit s tím, že v 11 letech ještě opravdu nebyl správný čas na to vlastnit  koně. Moje teta ale nakonec rozhodla jinak a jednoho dne, pár týdnů po jejich návštěvě, kdy mi bylo sděleno, že se Tim prodává, mi přišla zpráva od sestřenice se slovy – kde mám mamku,  a že s ní potřebují nutně mluvit…. Uháněla jsem tedy pro mámu, která byla nakupovat a popoháněla ji, ať přijede co nejrychleji. Mezitím jsem se ptala jak se  má Timoušek, přičemž mi bylo řečeno, že má asi nové majitele, tak jsem je poprosila ať mi dají vědět než odjede, abych se s ním mohla rozloučit. Když se mamka vrátila domů, hned jsem ji hnala k telefonu, aby zavolala tetě. Chvíli s ní mluvila a najednou z ní vypadlo „to si děláš pr…“ pak chvilka ticha a najednou  „já se s ní domluvím a zavolám“. V ten moment na mě máma vysypala fakt,  že nám teta chce Tima darovat. Tím dnem počínaje jsem u něj byla každý víkend než se postavila stáj, nachystala pastvina a pořídili jsme všechny potřebné věci. Domů jsem si svého broučka dovezla 30.10.2010 a od té doby jsem také jeho hrdý majitel 😊 . Známe se spolu již 10 let a já vím že koně jako je on, už v životě nepotkám…

 

  • Jak u Vás koník bydlí, věnujete se sportu nebo jezdíte rekreačně? Pracujetete ze země, chodíte třeba i jen na procházky?

Když k nám Timoušek přijel, tak byl ustájený na noc v boxe, přes den ve výběhu a na pastvině. Takhle se to drželo až do chvíle, dokud jej nezačala zlobit artróza. Poté byl v režimu jaro, léto, podzim 24/7 a na zimu box.  Jeho první parťačka byla kozenka Jessinka, kterou si natolik zamiloval že po koupi  pony kobylky se stejně radši kámošil s kozou než s koněm. Nikola dvaPozději se koupila teplokrevná kobylka a  počty koní se už jen zvyšovaly. Za 7 let, co Tima mám, jsme se spolu účastnili několika Hubertových jízd, kde jsme věčně věků kradli prví místa za Amazonky, jednou jsme byli králové honu. Timoušek mi pomohl reprezentovat školu při lize zemědělských škol, kde jsme v jeho osmnácti letech obsadili 2. místo, dále jsme spolu odjeli několik hobby závodů, kde jsme též jezdívali za stužky. Jak už jsem zmiňovala Timoušek je osobnost, se kterou si ne každý sedne. Cesta k úspěchům byla víc než dlouhá a já si s ním ze začátku moc nerozuměla, prali jsme se spolu. Hodně nám s tím pomohla kamarádka, která mě naučila, jak si koně řádně přijezdit a určit pravidla. Kámen úrazu u nás s Timouškem byla důvěra a komunikace, kterou jsme vyšperkovali přirozenou komunikací. Nyní si Timoušek užívá důchodu, občas jedeme na klidnou vyjížďku, chodíme na procházky a hrajeme si ze země, což nás oba zachránilo a máme to moc rádi, baví nás to. Kvůli silné artróze už nejsme tak akční, nic to ale nemění na tom, že si společný čas užíváme na maximum, jak to jen jde.

 

 

 

  • Jaká byla Vaše nejhorší chvíle v životě

Asi nejhorší chvíle v životě pro mě byla, když Tima nahnala kobyla v říji na strom a on si roztrhl prso. Po příjezdu veterináře se přispal (což s ním vůbec nic neudělalo) a šilo se, tu situaci jsem nezvládla a museli mě odtáhnout protože jsem se složila. Tim měl 40 stehů a my před sebou úžasné prázdniny, které jsme trávili vymýšlením fint, abychom ho mohly co nejlépe nastříkat desinfekcí tak, aby u toho nepřišel ještě k větší úhoně (spreje totiž k smrti nemá rád a ani po té době mi se sprejem v ruce nevěří).

 

  • A chvíle štěstí? Co Vás společně naplňuje? Můžete popsat nějaký pěkný zážitek?

Dodnes je můj nejkrásnější zážitek den, kdy jsem si ho dovezla domů. Byl hubený a se silnou hnilobou, ale já jsem byla tak šťastná že ho mám, že mi bylo úplně jedno jak vypadal, byla jsem na něj od prvního okamžiku pyšná. Samozřejmě byl skvělý pocit to, když jsme vyhráli parkur a soupeři nám u toho s nadšením sdělovali, že na svůj věk vůbec nevypadá. Nikola třiCo mi ale utkvělo v hlavě byl jeden zimní den, večer, všude byl sníh a cestu nám osvětloval měsíc. Cítila jsem se jako v pohádce, v jiné dimenzi…S ním je ale každý zážitek natolik naplňující, že mi stačí jen pohled na něj a já vím, že jsem šťastná a že v životě vlastně nic jiného nepotřebuji.

 

 

  • A Vaše plány a přání do budoucna?

Letos Timoušek oslaví své 22. narozeniny. Jelikož zdraví už není to, co kdysi, můj cíl je zpříjemnit mu zbytek života a být u něj až do konce. Ze začátku jsem jej brala jako partnera, naučil mě a moji rodinu tolik, že už to není „jen“ parťák, bereme ho jako člena rodiny, kde má velice speciální a důležité místo. Naučil jezdit mojí maminku a sestřičku, naučil nás vážit si jeden druhého (ať už vztah člověk/kůň, tak i v rodině). Čeká nás dozajista ještě spousta krásných let a já si je s ním chci v rámci našich možností užít jak jen to půjde.

nikola čtyři

 

Děkujeme za povídání a přejeme Vám ještě mnoho krásných společných chvil.