Společná cesta životem Terezy a Samirky

terezka 1  Že to Tereze a její kobylce moc dobře jde, to ví spousta z nás. Zeptala jsem se jí proto, co vlastně obnáší to, že se dostaly obě tam, kde jsou 🙂

  • Svou kobylku máte od hříběte, jak jste s hříbátkem postupně „pracovala“ ze země, v kolika měsících jste začaly?

Když jsem si kobylku pořizovala, s prací ze země a horsemanshipem vůbec, jsem se teprve začínala seznamovat. „Práce“ spočívala pouze ve společných procházkách, ustupování tlaku, nakládání do vleku, běžné každodenní manipulaci, spoustě mazlení a vymýšlení „ptákovin“ pro zpestření dlouhých chvil (práce s plachtou, gumovým míčem apod.), ještě bez myšlenky na to, jak se mi to v budoucnu bude hodit. Samozřejmě jsem napáchala spoustu chyb, jak tomu bývá, když se novým věcem učíte se surovým koněm. O to je náš vztah krásnější, protože není dokonalý. Naše společná cesta a mé představy se otřásly, když byly Samirce necelé dva roky. Byly jí diagnostikovány cysty v obou zadních kolenou, následovala operace s nejistým výsledkem do budoucna, jelikož se cysty zcela nezatáhly. Společně strávený čas nicneděláním bez jakýchkoli očekávání, opečováváním a věčným strachováním se, zcela změnil mé smýšlení a přístup ke koním.

  • Práci ze země jste asi postupně přenesla do sedla, jak stará byla Samirka, když jste ji obsedla a jak probíhala první práce pod sedlem?

Přechod do sedla byl hodně nenásilný. Často jsem Samirku převáděla přes vodu a abych nevymáchala vodítko, vázala jsem jí ho kolem břicha. Občas jsem si půjčila sedlo, jen tak, abych viděla, jak s ním bude vypadat 🙂 . Sedlání, vázání a dotahování čehokoliv kolem břicha bylo na denním pořádku, stejně jako manipulace s koněm z vyvýšeného místa a polehávání po hřbetu bez zatížení. Zařadila jsem také práci na dvou lonžích. V tom všem mi hodně pomohla a byla inspirací Zuzka Prokopová. V Samirčiných třech letech už jsem byla tak nedočkavá, že jsem si na ni musela sednout! Tak jsem si sedla, zacouvala a zase slezla. Občas jsem si takto sedla pár kroků na procházce, ale s opravdovým ježděním jsme začaly o dost později.

  • V začátcích ze hřbetu jste pracovaly na ohlávce, za jak dlouho jste se naučily jezdit i bez ohlávky?

Nejsem si jista, jestli už jsme zkoušely klus, řekla bych, že jsme se společně ploužily zatím jen terezka 2krokem a samo to přišlo, prostě jsem na ni nic nedala. Takže jsme začaly vzápětí. Stěžejní práce však probíhala na ohlávce, kterou jsem poté sundavala stále častěji. Pokud bych neměla vnitřní pocit jistoty, že si to mohu dovolit, ohlávku bych nesundavala. Ven jezdím stále s ohlávkou nebo mám minimálně nákrčák.

  • Co byste vzkázala majitelům koníků, kteří se snaží pracovat obdobným způsobem, je normální, že se člověk občas musí vrátit pár kroků zpět?  Je základem trpělivost a důsledná příprava koníka ze země?

Myslím, že základem je si uvědomit, co vlastně chci a co od vztahu se svým koněm očekávám. Několikrát jsme se setkala s lidmi, kteří se mě ptají, jestli bych jim ukázala nějaké cviky, pro zlepšení jejich vztahu. Veškeré cviky jsou však koncipovány tak, aby koně učily lepšímu porozumění pomůcek, správnému ježdění a bezpečné manipulaci s ním. Nejsou v tom žádné čáry, je to práce s koněm, jako každá jiná. Bezpečného a chápavého koně chtějí přeci i lidé, kteří jezdí na udidle. Jediné kouzlo tkví v tom, že o přípravě koně začnete přemýšlet a důsledně se věnujete základům. Pokud se mnou kůň cloumá po zemi na vodítku, v čem je bezpečnější si na něho sednout? Jsem vděčná za vše, co nás potkalo i nepotkalo, protože všechno zlé je k něčemu dobré. Samirky zdravotní stav mi pomohl ujasnit si rychleji, co vlastně chci. Že nepotřebuji uzdit, abych mohla závodit, honit se za výsledky a nechat si unikat tu podstatu, kterou spousta lidí hledá a neví, jak ji poznat a uchopit. Netvrdím, že se musíte vzdát uždění a závodní kariéry, abyste měli dobrý vztah s koněm. Jde pouze o čas, který svému koni věnujete a jak ho naplníte. Rada ode mě je jednoduchá a prostá, buďte se svým koněm a mějte ho rádi.

  • Vyhovuje Vám metoda Partnershipu a v čem?

Partnership je pojem, který bez zmínění Zuzky Prokopové nemá takový zvuk. Největším přínosem, kterého se Vám od Zuzky dostane, je to, že Vás naučí přemýšlet.  Neřekne Vám, kam si máte stoupnout, do jaké vzdálenosti, kterou ruku zvednout a z jakého materiálu máte mít ohlávku, ani si ji u ni nebudete muset rovnou koupit, protože s tím co máte se nedá pracovat 🙂 .  Každý kůň je individuální, každý se zachová jinak na rozdílný pohyb a tlak. Jakmile se naučíte samostatně myslet a reagovat na signály, které Vám kůň dává, máte vyhráno.

  • Vybudovali jste pro své koně PP, co Vás k tomu vedlo?

Byla jsem součástí budování prvního Paddocku Paradise ve Východních Čechách, do kterého se pustila rodina Čeňkových pro jejich obézní a schvácenou poničku. Další zkušenost jsem měla s chronicky schvácenou kobylkou, která se díky pravidlům tohoto systému, ve svých 20-ti letech zbavila bolestí a mohla se jezdecky využívat k výuce dětí. PP přikládám důraz také v otázce zdravotního stavu Samirky. Kvůli jejím operovaným nohám se vyhýbám větší fyzické zátěži. O správné nasvalení, fyzickou a psychickou kondici se stará její výběh – pohyb v členitém terénu, ke kterému je motivována přirozeným způsobem. Je samozřejmě 24/7 venku s přístřeškem, protože jak jsem se na vlastní oči přesvědčila, v noci mají koně nejvíc práce a má tam své koňské kamarády, protože koza není kůň!

  • Jaké jsou Vaše plány do budoucna, chtěla byste tuto metodu výcviku předávat dál?

Terezka 3Chci se samozřejmě zlepšovat, ale nechci dělat nic na úkor pohodlí koně. Nic nás netlačí, kam se nedostaneme dnes, půjde snad zítra, nebo za týden. Co vím, ráda povím. Dělá mi ohromnou radost, když jsou mé rady k něčemu dobré a dvojici pomohou. Trochu mě však brzdí soudnost v tom, začít učit. Vím, že jsou kolem mě lidi, kteří jsou mnohem dál než já a mě čeká ještě dlouhá cesta za vzděláním.

  • Co byste poradila lidem, kteří by se chtěli někdy dopracovat k tomu, aby mohli jezdit s koníkem také bez udidla, popřípadě i bez ohlávky?

Zahoďte předsudky a obavy. Kůň má také duši, stejně jako Vy, nedokáže se přetvařovat a řekne Vám vše na rovinu. K tomu, abyste mu rozuměli, se však musíte dopracovat, musíte najít společnou řeč. V začátcích požádejte nějakého překladatele nebo tlumočníka (myšleno lektora), který vás navede správným směrem. Poté si už jděte promluvit se svým koněm, on sám Vám řekne, jestli už jste na to připraveni, a co ještě musíte zlepšit, abyste se společně dostali tam, kam chcete.

Hlavně nespěchejte, vše má svůj čas. Úspěch většinou přijde sám, když se od něho zrovna oprostíte, najednou zjistíte, že jste přesně tam, kde jste chtěli být.

 

 

Autor: Tereza Hvížďalová

Foto: Tereza Hvížďalová

http://rycholka-pp.cz/