U Šťastného kopýtka

A jak to vlastně začalo…..

Každý kdo jezdí nebo kdy jezdil na koních ví, že je to ten nejlepší relax pro myšlenky. I já často přemýšlím. Jednoho letního dne jsme s mojí kamarádkou ze stejné stáje jely s našima dvěma valášky prozkoumat krkonošskou přírodu. pětPřemýšlely jsme, jak těm našim čtyřnohým kamarádům vylepšit stávající podmínky a život. 

Pozemky jsme vlastnili přímo za domem, byly v tu dobu nevyužité a zarostlé vysokou trávou. Myšlenka založit vlastní stáj byla stále větší a dostupnější. Netrvalo dlouho a rozhodli jsme se, že do toho zásadního a životního kroku půjdeme. Založili jsme rodinnou stáj, kterou jsme následovně pojmenovali ,,U Šťastného kopýtka“. Původně měla sloužit k ustájení našich vlastních koní, ale pro velký zájem jsme časem otevřeli Kopýtko i pro veřejnost. A nabrali koně na ustájení.  Bylo to velké a zodpovědné  rozhodnutí, velké nadšení, ale i obavy z toho, zda to zvládneme.dva

Nyní již s klidem mohu říct, že jsme to zvládli. A bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Pocit, kdy víte, že jsou koně spokojeni, šťastni a žijí v uceleném a vyrovnaném stádě, je pro každého chovatele k nezaplacení.

A tak jsme začali přemýšlet, jak nejlépe Kopýtko uzpůsobit pro koně i pro lidi tak, aby se nám všem tady co nejlépe žilo. Kam umístit stání, krmiště, úvaziště. Každý, kdo někdy vymýšlel něco podobného, ví o čem mluvím. Výběhy máme rozdělené dodnes, kdy výběhy půlí ulička, která koně zavede vždy od přístřešků do otevřeného výběhu s pastvou. Naše koně si musí vždy dojít za potravou, vodou a stínem. Z nových začátků jsme byli nadšeni, a tak jsme nastěhovali první koňské obyvatele. Byli jimi náš rodinný kůň Reflet du Bouffey a kamarádky kůň Hadek.  Kluci byli z nového prostředí nadšeni. Postupně přibývali další koně do ustájení, ale i do naší rodiny.

V tuto domu jsem se také začala zajímat o přirozenou komunikaci. Zúčastnila se několika kurzů horsemanshipu, partnershipu.

Nejvíc mě zaujala Zuzka Prokopová. Na základě toho jsme postavili velkou kruhovou jízdárnu s pískovým povrchem, na které trávím dodneška ráda svůj čas s mými koňmi.šest Založila  jsem i kroužek pro děti z našeho okolí, v kterém se děti učí pracovat s koňmi, pečovat o koně, teorii a dozví se, co chov koní obnáší. Začala jsem také poskytovat vyjížďky a vodění na našich koních po okolní přírodě.

Koně a ostatní zvířátka chováme pro radost. Nemáme žádné sportovní ambice. Věnujeme se aktivní rekreaci, přirozené komunikaci a chovu. Koně chováme v režimu 24/7, mají neomezený přístup k velkým a vzdušným přístřeškům. V několika rozlehlých výbězích mají stromy, kameny, klády. Žijí spokojeným a vyrovnaným životem..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jsou velice kontaktní. Aktuálně tu máme 8 koní. Samozřejmě od vzniku Kopýtka se tu spoustu změnilo, hodně věcí jsme vylepšili, udělali jinak…,ale stále je co zdokonalovat, a opravovat 🙂 . Určitě mojí nejtěžší zkouškou co jsem si prošla a nejen já bylo to, kdy nás letos nečekaně opustil milovaný a všemi oblíbený Reflet. Můj vyvolený, můj parťák do života. Hlavou se mi honilo spoustu myšlenek i ta, ukončit chov a skončit s koňmi…  prostě a jednoduše to vzdát.. Co bolí, ale časem přebolí… Sílu mi dodali všichni kolem mě, a společnost mých koní, ty jejich oči plné důvěry, lásky a oddanosti…osm

Nešlo nechat je v nouzi, zklamat je a vykašlat se na ně. Přátelé se prostě neopouští, to pro mě bylo podstatné……  Bylo a je to stále moc těžké.. nikdy nezapomenete, ale život musí jít dál..

Na každou správnou farmu, stáj…. patří i další zvířátka. V našem případě to jsou holandské zakrslé kozy. Pořídili jsme si páreček holandských koz, který se nám rozrostl a aktuálně máme 4 kozy a 2 kozlíky.tři Všechna narozená a odchovaná kůzlátka již mají nové domovy. Máme tu ještě dvě kočičky, několik pejsků, a tři indické běžce. sedmTento zvířecí koutek jsme pojmenovali „babiččin dvoreček“. Po rozšíření tohoto dvorku, bychom rádi pořídili ještě několik zvířátek.

Tímto bych chtěla moc poděkovat těm, kteří mě podpořili v mém snu… především rodině, rodičům, kamarádům. Bez nich by to nešlo.  Moc Vám všem děkuji….

A naše, moje plány do budoucna….. Určitě bychom rádi pískovou jízdárnu, celkové zastřešení stáje. Ale není nad to mít tu kolem sebe fajn lidi, a spokojené a zdravé koníky ( majitele) 🙂 .

 

 

 

 

Autor a foto: Veronika Kobrlová, U Šťastného kopýtka

http://www.ustastnehokopytka.cz/