Zakázané zóny a jak ukázat koni, že se nemusí bát

Zakázané zóny a jak ukázat koni, že se nemusí bát – ruky, bičíku, pytlíku, plachty, deštníku….. čehokoliv  🙂 deštník  

 V posledním videu jsem se zmínila o zakázaných zónách, které kůň může mít. Jsou to místa, kam nás kůň nenechá sáhnout buď rukou, nebo hůlkou či vodítkem. Důvodů, proč jsou někteří koně na některých místech svého těla citlivější, může být spousta. Může být citlivý – lechtivý, může ho tam něco bolet, může mít s dotekem na tom místě nějaký špatný zážitek, nebo prostě jen není dostatečně osahaný a socializovaný. Nejčastějším důvodem je strach. Mnoho koní se bojí třeba o své nohy. Ty jsou totiž v případě nebezpečí jedinou šancí, jak se zachránit – utéct. Koně jsou lovená zvířata a měli ve volné přírodě mnoho nepřátel. Útěk je jejich první volbou, když se cítí ohrožení. Strach z neznámých předmětů a situací je v nich hluboce zakořeněný.

Než začneme s koněm pracovat na vzájemné důvěře a respektu, měli bychom zjistit, zda koník nemá nějaké zakázané zony 1své zakázané zóny.  Většina koní je už na doteky po celém těle zvyklá díky pravidelnému čištění a ošetřování od hříběte. Najdou se ale stále tací, kteří mají své zakázané zóny.

UŠI

Je až s podivem, kolika koním vadí sahání na uši. Ještě více mě ale děsí, kolik lidí je s tím smířeno a považuje tento problém za neřešitelný. Prostě „máme ve stáji dva koně, co jsou citliví na uši“ a to je holý fakt, nikdo se jejich problém nesnaží řešit.  Tito koně mají nálepku těch, co se jim musí ohlávka či uzdečka nandat co nejrychleji, protože jim to vadí. Důvodů, proč se koně bojí o uši, je opět více. Může mít v uších boláčky – štípance od hmyzu a prostě ho dotyk a mačkání uší bolí. V takovém případě je potřeba nejprve odstranit zdravotní problém. Velice často si ale koně nechtějí sáhnout na uši, protože jim lidé neukázali, že není čeho se bát a že jim navlékají ohlávku a uzdečku příliš neohleduplně a necitelně. Jsou i koně, kteří si nechtějí nechat sáhnout na uši bez zjevného důvodu. Nás ale zajímá předevšanežkaím to, jak tento problém odstranit.  Tento problém neodstraníme pouze tím, že koni začneme na uši jen tak z ničeho nic více sahat. To by bylo moc jednoduché 🙂 .

Jak tedy na to? Začneme koně hladit na krku a v hřívě, kde víme, že nemá problém. V pravidelném rytmu se rukou vždy přiblížím kousek blíž k uším a opět se hned vrátím na krk. V pravidelném, relativně rychlém rytmu se začnu nenápadně přibližovat víc k uším. Když na koně půjdu moc rychle a kůň projeví nespokojenost (zzakázané zony 2ašklebí se, pohodí hlavou, couvne, zvedne hlavu do výšky, švihne ocasem, ožene se po mě…), pouze se v klidu vrátím k hlazení na krku, kde mu to nevadí a zase začnu postupovat v hlazení směrem k uším. Pokud toto cvičení budeme trénovat pravidelně, určitě se přecitlivělost koně na sahání na uši vyřeší. Když potom koník snese dotyky rukou, můžu jako další level praktikovat toto cvičení „přiblížení a oddálení“ s vodítkem, ohlávkou, uzdečkou, igelitovým pytlíkem atd…

Nohy, břicho, slabiny… – postup je úplně stejný, jako u uší. Hladím koně v místech, kde nám to dovolí a v pravidelném rytmu se přibližujeme a oddalujeme do míst, kde se mu to nelíbí.

 

 

Autor: Michaela Kunová

Foto: Aneta Hnyková